Vraždění neviňátek v Betlémě

Rozměrný obraz představující Vraždění neviňátek v Betlémě (Mt 2, 16) byl do nejstaršího strahovského katalogu zapsán jako dílo Petra Brandla podle Petra Pavla Rubense. Tak byl zaznamenán i v novějších katalozích. Obraz dlouho unikal pozornosti historiků umění. Zřejmě jako první se k Vraždění neviňátek, ještě před jeho restaurováním, vyjádřil Jaromír Neumann (1999), který jej označil za dílo benátského malíře pracujícího stylem blízkým Andreovi Celestimu a Nicolovi Bambinimu.

Styl obrazu je výslednicí součtu pozdního manýrismu, naturalistického stylu Luky Giordana a tenebrismu Antonia Zanchiho, který Celestiho v mládí ovlivnil. Strahovskému Vraždění neviňátek je názorově blízké dílo Mojžíš přikazuje zničit Zlaté tele (Benátky, Dóžecí palác) z roku 1681, jeden ze dvou obrazů určených pro sala della Quarantia Civil Vecchia Dóžecího paláce. Zde nalezneme především shodný giordanovský formální aparát, který Celesti uplatnil zvlášť v typech, hlavách a pohybech jednotlivých figur. Malba se vyznačuje diferencovaným rukopisem tvořeným z velké části mohutnými tahy pastózního štětce nanášejícího barevnou hmotu metodou alla prima, místy však rovněž tenkými lazurními vrstvami. Na základě výše uvedených analogií, malířského podání a světlé barevnosti bychom mohli Celestiho pražské Vraždění neviňátek datovat do doby kolem roku 1681.

Strahovský obraz existuje ještě ve dvou replikách. Jedna, ze sbírky hraběte Ivana Šuvalova, zakladatele petrohradské Akademie výtvarných umění, se dnes nachází v Muzeu Akademie výtvarných umění v Sankt Petěrburgu, druhá v Niedersächsisches Landesmuseum v Hannoveru.
Další, slohově však pokročilejší, obraz na stejné téma namaloval Celesti pro farní kostel sv. Petra a Pavla v Toscolano (Brescia), který je datován 1700. V tomto roce dokončil malíř práce v kostele a vrátil se zpět do Benátek. Pro kostel Santa Maria Gloriosa dei Frari v Benátkách vytvořil Vraždění neviňátek, jenž je strahovskému dílu z obou citovaných pláten kompozičně bližší. Jiný Celestiho obraz stejného námětu se nacházel v Drážďanech (Gemäldegalerie). Od konce druhé světové války je však nezvěstný.
Technologický průzkum a restaurovaní: Adam Pokorný, 2007.

^{Text: Zdeněk Kazlepka.}