Hudební archiv

K tradici klášterů premonstrátského řadu patřily po staletí i hudební aktivity. V rámci liturgie hodin i mše svaté byl samozřejmě zpíván chorál. Nejstarší dochované strahovské notované liturgické knihy (antifonář z roku 1593 a graduál z roku 1594) pocházejí z doby opata Jana Lohela. Od založeni „Collegia Norbertina“ (1635) získávali studenti v klášteře povinné hudební vzdělání. V tomto směru vynikl pozdější regenschori Jan Lohel Oehlschlagel (1724–1788). Jako skladatel obohatil sbírku kůru o více než stovku vlastních chrámových skladeb včetně latinských oratorii a vánočního oratoria Operetta natalitia (pastoritia). Mnoho skladeb soudobých autorů jako byli František Xaver Brixi, Jan Antonín Koželuh, Antonín Laube, Josef a Michael Haydnove ad. pro kůr vlastnoručně opsal. Jeho hudební sbírka je dnes základním fondem strahovského hudebního archivu. Jeho nástupcem se roku 1778 stal Gottfried (Bohumir) Jan Dlabač (1758–1820), od roku 1796 člen Královské české společnosti nauk a autor velkého Allgemeines historisches Künstlerlexikon für Böhmen und zum Theil auch Mähren und Schlesien (vydan 1815). Za něho a jeho nástupce Gerlaka Jana Strniště (od 1807) byl strahovským varhaníkem Jan Křtitel Kuchař (1751–1829), působící i jako cembalista ve Stavovském divadle, který část své hudební pozůstalosti – včetně cenných raných opisů Mozartových skladeb, zvláště oper – odkázal klášteru. 

Dnes vykazuje strahovská hudební sbírka 6233 archivních jednotek a představuje tak jednu z nejpočetnějších hudebních sbírek v Čechách (pro srovnaní: sbírka hudebnin metropolitního kostela sv. Vita v Praze má 1757 jednotek). Její rozsah vznikl tím, že vedle chrámových skladeb, které byly pořízeny pro provoz strahovského kůru, do ní postupem času vplynulo mnoho dalších hudebnin i z farních kostelů, na nichž premonstráti působili (např. Milevsko). Cenné hudebniny byly někdy také odkupovány v aukcích (zvl. za opata Václava Mayera) nebo byly získávány odkazem. Tak vznikl na pražské církevní půdě mimořádně rozsáhlý soubor historických hudebnin, pro který bychom jen stěží hledali analogii. Mezi těmito chrámovými skladbami je dochováno např. přes 377 skladeb Gerlacha Jana Strniště, 330 skladeb Michaela Haydna, 249 skladeb se jménem Brixi (skladatelů toho jména bylo několik) a 154 se jménem František Xaver Brixi. Skoro 200 signatur zaujímají skladby Wolfganga Amadea Mozarta, a jak už takové číslo samo naznačuje, nejedna se jen o skladby chrámové, ale i světské. Těch ovšem ve sbírce nacházíme mnoho i od jiných autorů, jejichž skladby byly v strahovském klášteře prováděny na přelomu 18. a 19. století.

Postupné zpracovávaní a vyhodnocováni v ni dochovaných pramenů nepochybně zásadně obohatí naše znalosti o hudbě v Čechách v 18. století.

V současnosti je podstatná část sbírky včetně sbírky hudebních nástrojů deponovaná v Národním muzeu – Českém muzeu hudby.

^{Zdroj: Milada Jonášová}