Teologický sál knihovny

Teologický sál byl postaven za opata Jeronýma Hirnhaima (1671-1679). Jeho architektem se stal Pražan italského původu Jan Dominik Orsi, jehož italská škola je patrná ze štukových kartuší. Barokní pojetí knihovny je reprezentováno policemi; knihy se na rozdíl od románského pokladnicového typu a gotického pultového začaly uskladňovat na výšku. Nad policemi lze spatřit zlacené dřevěné vyřezávané ozdoby s dřevěnými kartušemi. Jedná se o první knihovní pomůcku, protože obrázky v dřevěných kartuších s nápisy označovaly druh literatury, který byl v policích uložen. V téže době (1672) byl pro knihovnu sestaven opatem Hirnhaimem knihovní řád.
 

O 50 let později byl při příležitosti 100. výročí přenesení ostatků sv. Norberta (1727) prodloužen sál o několik metrů. Poté ho freskami vyzdobil strahovský premonstrát a malíř Siard Nosecký. Symbolicky a na základě citátů z Bible (především z Knihy Přísloví) a zčásti i filosofických traktátů zakladatele sálu opata Hirnhaima na nich demonstroval pravou moudrost, kterou člověk získává díky zbožnosti, bázni před Bohem. Hirnahim ve svých traktátech oponoval scholastice a jejímu rozumářskému uchopení světa a pravdy, jež považoval za falešnou, nebo pyšnou moudrost. Poznáním světa chtěl dosáhnout cestou pravé pokorné zbožnosti. Člověk poučený vírou však musí budovat na vědění a vzdělávání. Knihovna je zobrazována na několika místech fresky jako symbol této cesty. Nad kovanými železnými vraty na protější straně knihovny je malý nápis: INITIUM SAPIENTIAE TIMOR DOMINI - počátek moudrosti je bázeň před Bohem. Paradoxem zůstává, že se filosofické spisy budovatele knihovny ocitly na indexu zakázaných knih a dostaly se tak do speciálních uzamčených skříní nad oběma sálovými dveřmi, které sám nechal instalovat. Po čase ale mohly být publikovány a staly se inspirací i pro Siarda Noseckého.
Levé části sálu dominuje pozdě gotická dřevěná socha sv. Jana Evangelisty. Sepětí této sochy s knihovnou představuje tzv. sáčková vazba, kterou drží sv. Jan v levé ruce. Sáčková vazba, ač často zobrazována ve výtvarném umění, zachovala se v malém počtu exemplářů díky účelu, pro který byla vyráběna, tedy jako cestovní vazba. Buď byla zničena při cestách nebo odříznuta při zařazení do knižní sbírky. Na pravé straně stojí tzv. kompilační kolo, vyrobené přímo pro knihovnu v r. 1678 a užívané pro kompilaci čili sestavování textů. Na policích kola měl písař rozmístěny prameny, z nichž čerpal. Planetový mechanismus umožňuje při otáčení kola udržovat jeho police ve stále stejném úhlu, takže nedochází k sesuvu knih.
 Po obou stranách Teologického sálu stojí řady glóbů, jak zemských, tak astronomických. Některé z nich jsou z dílny rotterdamské rodiny Blaeu, která se v 16. a 17. stol. v několika generacích specializovala na výrobu map, atlasů a glóbů. V Teologickém sálu je uloženo přes 18 000 svazků, podle jejichž obsahu byl sám pojmenován. Severní stěna je zaplněna výhradně různými vydáními Bible či jejích částí v mnoha jazycích.
V letech 1993-4 byl interiér restaurován, přičemž byly police úplně rozebrány a dřevo sanováno. Pod původní šedomodrou barvou byl již koncem 80. let odkryt původní červený lak, který - jakožto nejstarší vrstva - dostal přednost. Parkety z 20. století byly zaměněny historicky i esteticky bližší replikou původní barokní podlahy.
Původní návštěvnický okruh procházel všemi hlavními prostorami knihovny. Po dlouhodobých měřeních byl upraven do stávající podoby, neboť vlhkost v sálech během dne kolísala natolik, že byl ohrožen dobrý stav jak fresek, tak knižních vazeb.