Letní refektář QR

V barokní době byly v klášterech budovány dva refektáře, tj. jídelní sály. Letní refektář měl podobu monumentálního sálu. Obvykle prostupoval skrze více podlaží, stěny a stropy měl zdobeny malbami a to nejen s ryze církevní tematikou. Oproti tomu byl zimní refektář stavěn jako menší sál s topením, zde se stolovalo v chladném období roku. Také výzdoba zimních jídelen bývala skromnější.

Tento letní refektář byl budován od roku 1691 za opata Víta Seipela, při velké přestavbě konventního křídla. Autorem projektu je burgundský architekt Jean Baptiste Mathey (kol. 1630 Dijon? -1696 Paříž). Sál prostupuje dvě podlaží konventní budovy, vysoká okna v přízemní části a oválná okna v ose nad nimi jsou obrácena směrem na jih, do konventní zahrady.

V letech 1728 -1731 vyzdobil klenbu letního refektáře freskou strahovský řeholník a malíř Siard Nosecký (1693-1753). Malba po celé ploše klenby představuje „Nebeskou hostinu spravedlivých s Kristem jako hostitelem“, námětem je citát z evangelia svatého Lukáše (Lk 12.37)  „Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat.“. Je zde zobrazeno celkem 148 postav. Pod touto ústřední scénou jsou po delších stranách mezi oválnými okny scény ze života Kristova (medailony v okrových tónech), nad oválnými okny pak symboly zvěrokruhu (v zelených tónech). Nad oválnými okny kratších stěn naleznete rovněž alegorie čtyř ročních dob.

U prvního pilastru severní strany refektáře bylo po roce 1691 umístěno lektorium, které sloužilo pro čtení duchovních textů při stolování. Tato visutá kazatelna je zhotovena z dubového dřeva a zdobená bohatě vyřezávanými řezbami v barvě slonové kosti. Vedle řady akantů, kytic, ale i ženských polopostav a andílků je zde v reliéfním poprsí sv. Norberta, zakladatele řádu premonstrátů. Socha tohoto světce s monstrancí a s patriarchálním křížem zdobí také vrchol baldachýnu kazatelny. Na čelní straně baldachýnu je malovaný znak opata Seipela. Zhotovení této kazatelny finančně podpořil  tehdejší pražský světící biskup Jan Ignác Dlouhoveský.

Po obvodu stěn refektáře je umístěna portrétní galerie významných osobností majících vztah ke strahovskému klášteru. Autory těchto deseti rozměrných olejomaleb se doposud nepodařilo určit, ale větší část patří ke kvalitní malířské tvorbě přelomu 17. a 18. století. Portréty Jana Lohela, opatů Questenberga a Fuka, jakož i portrét probošta Striceria jsou dle všeho reálnými podobiznami. Ostatní jsou pouze autorskou licencí.

V pořadí od kazatelny znázorňují obrazy tyto osobnosti:

Jindřich Zdík, olomoucký biskup a spoluzakladatel strahovského kláštera
Konrád, strahovský opat v době panování Karla IV.
Kašpar Questenberg, strahovský opat, který přenesl ostatky sv. Norberta, zakladatele premonstrátského řádu z Magdeburku na Strahov
Kryšpín Fuk, strahovský opat, jenž se mimo jiné zasloužil o splavnění Svatojánských proudů na Vltavě
Jindřich Břetislav, synovec Vladislava II. a strahovský kanovník, pražský biskup a český panovník

Martin Stricerius, magdeburský probošt a pomocník Questenberkův při přenesení ostatků sv. Norberta na Strahov
Jan Jindřich Lucemburský, markrabě moravský, strahovský kanovník a později patriarcha Akvilejský
Vojtěch, syn Vladislava II., strahovský kanovník, mělnický probošt a arcibiskup salcburský
Jan z Prahy, zvaný Železný, strahovský kanovník, litomyšlský biskup a kardinál.
Jan Lohel, strahovský opat, později arcibiskup pražský.