Obnova interiérů baziliky v letech 2007 - 2009 - I. část

Královská kanonie premonstrátů na Strahově, jež je od roku 1846 vlastníkem areálu poutní baziliky Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku, obdržela v roce 2007 individuelní grant z Finančních mechanismů Norska na 60 % finančního krytí restaurátorských prácí, které zahrnovaly malířskou a štukatérskou výzdobu interiéru od dělící římsy směrem nahoru. Grant byl udělen rozhodnutím Kanceláře Finančních mechanismů Norska v Bruselu v celkové výši 367,238 EUR. Projektu bylo přidělené číslo CZ 0018.

Na základě výběrového řízení byla pro realizaci vybrána firma GEMA ART GROUP a. s. Práce zde proběhly ve třech etapách: první etapa – 2007: presbytář; druhé etapa – 2008: tambur, kopule, lucerna, kaple sv. Jáchyma a sv. Josefa; třetí etapa – 2009: hlavní loď a boční kaple. Vlastnímu restaurování předcházel důkladný laboratorní průzkum i sondy na místě, při nichž byly zjišťovány vrstvy barev, jež byly v průběhu uplynulých staletí nanášeny na původní povrch maleb i štuků. Mimořádným objevem byl nález původních maleb a štukové výzdoby ze 70. let 17. století, jež se nacházejí v samém závěru klenby presbytáře za oltářní architekturou a nejsou běžně vidět. Rovněž průzkum fragmentů dochované původní štukové výzdoby společně s chemicko-technologickými analýzami přinesl nová zjištění, týkající se původního vzhledu a dalších změn. V průběhu prací byly zjištěny části barevného vzhledu s překvapující barokní výzdobou, jež byly následně odkryty a jsou takto prezentovány.

I. etapa obnovy, uskutečněná roku 2007, se zaměřila klenby nad presbytářem o celkové ploše 364 metrů čtverečných. Především zde byla zjištěna řada vážných poškození vedoucích k plošnému opadávání výmalby. Poškození byla různého druhu a byla způsobena několika příčinami. Jednou z příčin byla postupující degradace vlivem starých trhlin, způsobených otřesy zdiva při bombardování ruským dělostřelectvem v roce 1945, dále silné znečištění a zpráškovatění maleb. Následkem dřívějšího zatékání došlo ke vzniku tmavých skvrn a uvolnění omítkových vrstev od podkladu. Pod vrstvami prachu se objevily další poškození, na velké části stropu byla částečně uvolněna štuková výzdoba od zdiva kleneb a od doby svého vzniku překryta řadou přemaleb, dochovaných v různém stupni degradace podle charakteru pojiv.

Laboratorní průzkumy odebraných vzorků, stejně jako následné velkoplošné odkryvy exaktně doložily jednotlivé vrstvy, jež byly v průběhu staletí nanášeny na plastickou výzdobu stropu. Při nich se postupně ztratilo původní prostorové chápání štukatur v jeho architektonickém a tektonickém působení – tj. odlišení „rubové“ a „lícové“ strany i „zavěšení“ hmoty do nekonečného prostoru nad klenbou.

 V průběhu prací byla rovněž objevena mimořádně cenná je původní, bohužel jen na několika málo místech intaktně dochovaná výzdoba ze 17. století. Skrývala se v prostoru za oltářem. Poté, co byl kolem roku 1730 stržen původní a vystavěn nový hlavní oltář, staly se tak nejvyšší části výzdoby pro diváka neviditelné a pro následné úpravy běžně nedostupné. Po očištění poskytla tato část jedinečnou možnost srovnání původního malířského rukopisu a technologie s dnes dochovaným stavem. Rovněž tak podrobný vizuální průzkum štuků doložil původní výzdobnou monochromní koncepci.

Na základě získaných informací bylo možné konstatovat, že v původním výzdobném programu nebyly štuky probarvovány celoplošně. Základem byla monochromní bílá barva, pouze lokálně zdůrazněna stínováním a případně obrysovými konturami okrovou barvou. Probarvena byla zřejmě pouze základní plocha.

Odborníkům z Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky se podařilo formální analýzou společně s průzkumem archivních dokumentů rozluštit záhadu autora části maleb, známého dříve pouze jako italský malíř Jacobus. Tímto italským umělcem byl Giacomo Tencalla (1644, Bissone - 1690/1692), pocházející ze stejného rodu jako architekt baziliky Giovanni Pietro Tencalla. Ze stejného místa, ze severoitalského Ticina  pocházeli rovněž i autoři štukové výzdoby - Quirino Castelli, Carlo Borsa, Domenico Gagino a Matheo Contessi.

Po celkovém očištění, sejmutí povrchových nečistot, fixaci zpráškovatěných maleb, hloubkové injektáži byly sejmuty celoplošné přemalby.

Při rekonstrukci soch andělů na hlavní římse v presbytáři bylo zjištěno, že pod pozdějšími, v minulých opravách nanesenými tvrdými překryvnými štukovými vrstvami celopovrchových retuší se nalézá původní, umělecky velmi kvalitní povrch v provedení „leštěné běli“ s polychromní malířskou vrstvou stínování. Během prací byla zjištěna vysoká míra destrukce všech těchto kvalitních plastik a bylo nutno provést rozsáhlé rekonstrukční práce. Části soch byly v minulosti rozlámány, části zcela chyběly a byly různě doplňovány (prsty, ruce, i celé hlavy). Některé části bylo nutno rekonstruovat znovu.

II. etapa - kopule.

Při následující etapě, prováděné v roce 2008, bylo vystavěno lešení až do samotného vrcholu kopule. Práce probíhaly i ve dvou přilehlých kaplích na celkové ploše 263 metrů čtverečných. Zatímco štuková výzdoba plynule navazovala na presbytář a má stejné autory, v této fázi se restaurátoři setkali s dalšími autory. Obrazy v kopuli představují události ze života šesti starozákonních žen: Sáry- ženy Abraháma, Rebeky - ženy Izáka, Abigail - ženy Davida, Betsabe - matky krále Šalamouna, Judith - přemožitelky asyrského vojevůdce Holoferna a Esther - manželky perského krále Assuera; menší kartuše mají za námět modlitbu „Zdrávas Královno (Salve Regina)“. Jsou dílem německého malíře Johanna Stegera, stejně jako malby v postranních kaplích, zasvěcených svatému Jáchymovi a svatému Josefovi.

Před velkolepými oslavami korunovace sošky Panny Marie, jež se odehrály roku 1732 došlo k výrazné úpravě celého interiéru, při němž byly plochy plastické výzdoby pomalovány pestrými barvami a velké plochy pod kopulí byly dokonce vyzdobeny novými freskami s alegoriemi čtyř kontinent. Na jeho výzdobě se uplatnil olomoucký malíř Jan Kryštof Handke.

Štukový dekor byl popraskaný, vykazoval lokální poškození, nesoudržnosti způsobené oslabením pojiva štuku a místy byl výrazně poškozen mechanicky.

Aby bylo možné analyzovat jednotlivé vrstvy a skladbu materiálu, bylo nutné odebrat vzorky pro laboratorní průzkumy. Pro malby byla rovněž použita metoda infračervené reflektografie, jež umožňuje proniknout barevnou vrstvou, popřípadě přemalbou a zjistit fakta, která nejsou v běžném denním světle viditelná. Tak byly mimo jiné prokázány přípravné podkresby červenou hlinkou, které sloužily malíři pro vlastní nanášení barevných vrstev.

Silně poškozena bylo rovněž lucerna nad kopulí. Zde se k malbě a štuku připojil další materiál – dřevo, z nějž jsou vyřezány více než dva metry vysoké zlacené polopilíře, ukončené hlavami andělů a v samém vrcholu ve výšce 43 metrů v paprscích osazená holubice Ducha svatého. Dřevěné části byly v ateliéru centimetr po centimetru důkladně ošetřeny proti dřevokazným škůdcům, odstraněny novější nátěry a po vytmelení následovaly retuše a zlacení.

Při čištění štukové výzdoby bylo nutné na řadě míst odstranit pozdější nevhodné úpravy, především hliníkovou folii, jež při posledních úpravách počátkem třicátých let 20. století překryla starší zlacení. Chybějící a poškozené části bylo nutné znovu ozlatit plátkovým zlatem.

Restaurátoři museli za celý rok nespočítaně vystoupit po lešení do kopule, aby postupně sejmuli nevhodné starší tmely a přemalby a nahradili je novými s vhodnější technologií. Všechny jejich zásahy byly pečlivě konzultovány s odborníky památkové péče.

III. etapa - hlavní loď a boční kaple.

Když restaurátoři ve třetí etapě, prováděné v roce 2009, detailně prozkoumali stav výzdoby hlavní lodi a k ní přilehající šestici kaplí, zjistili opět její velké poškození. Bylo to především díky dřívějšímu provlhčení zdiva. To poškodilo část maleb, avšak dlouhodobým vlivem vlhkosti degradoval také materiál, z nějž byly štuky zhotoveny. Na řadě míst odpadávaly plastické ornamenty, některé železné armatury sochařské výzdoby byly zcela zrezivělé a nárůstem rzi části plastik roztrhaly. Nejvýraznější destrukce byla nalezena v kapli sv. Anděla strážného.

Nejnáročnější prací pak byla především konsolidace narušených štuků a následné rozebrání rozpadajících se částí plastik. A stejně tak náročná byla sochařská plastická rekonstrukce chybějících částí plastik – ruce, prsty, nohy i těla postav andílků.

Dalším z hlavních problémů obnovy štukové výzdoby klenby lodi byla obnova polychromní barevné výmalby štuků a jejich zlacení. Po konsolidaci a slepení rozpadlých degradovaných prvků a odstranění nepůvodních doplňků provedli restaurátoři rekonstrukci chybějících prvků, přičemž vycházeli z tvarosloví dochovaných původních plastik.

Rovněž restaurování maleb mělo před sebou nelehký úkol. Zatímco byly v hlavní lodi fresky, zhotovené Giacomem Tencallou v relativně příznivém stavu, malby v bočních kaplích byly mimořádně poškozené. Originální fresky Johanna Stegera zůstaly dochovány pouze na stěnách, zatímco jeho medailony v klenbách kaplí byly v 19. století nešťastně přemalovány olejovými barvami. Přemalba medailonů v kaplích do té míry zničila originální malby ze sedmnáctého století, že nemohly být odkryty a restaurovala se tak jen novější přemalba.

Cenné bylo zjištění, že zásadní barevné úpravy stěn a štuků, ke kterým došlo počátkem 18. století, jsou v kapli svatého Augustina a svatého Norberta dochované do té míry, že bylo možno sejmout pozdější nátěry a prezentovat zde jejich barokní podobu v pozoruhodných, a pro nás dnes nezvyklých barevných kombinacích.