Sv. Evermod

Evermod se narodil v Belgii kolem začátku dvanáctého století. O jeho mládí není prakticky nic známo. Když bylo Evermodovi asi dvacet let, přišel sv. Norbert kázat do Cambrai na pozvání biskupa Burcharda. Evermod náhodou slyšel Norberta mluvit, a okamžitě se rozhodl připojit se k němu. Norbert ho vzal s sebou zpátky do nově založeného společenství v Prémontré, kde se Evermod stal jedním z jeho prvních následovníků. Od toho dne horlivý Evermod doprovázel Norberta na všech jeho cestách, a brzy se stal nejlepším přítelem a milovaným stoupencem potulného kazatele.

Evermod stál na Norbertově straně ve všech klíčových okamžicích jeho života, ať zakladatele, nebo arcibiskupa. 6. června 1134 byl u Norberta, když dal své požehnání na rozloučenou a zemřel. Evermod byl smrtí Norberta hluboce sklíčen. V následujících letech zastával několik vedoucích postavení. V letech 1134 až 1138 byl představeným opatství Gottesgnaden v Sasku, a v letech 1138 až 1154 proboštem u sv. Marie v Magdeburgu.

V roce 1154 byl Evermod ustanoven prvním biskupem nově založené diecéze v Ratzeburgu. Katedrální kapitula třinácti premonstrátů obklopovala Evermoda životem společenství, které s láskou opatroval. Jako biskup byl znám především svou apoštolskou horlivostí při obrácení severních pohanů – Lužických Srbů. Je často zmiňován jako "Apoštol Lužických Srbů", a byl úspěšný jak v pokřesťanštění, tak v jejich civilizování, v čemž mnoho jeho předchůdců selhalo. Evermod byl také pověstný svým smyslem pro spravedlnost. Když vlivný hrabě Jindřich z Ratzeburgu nepřestával týrat některé vězně navzdory Evermodově žádosti, aby s nimi zacházel slušně, reagoval Evermod zázrakem. Bylo totiž zvykem, že byli vězňové pouštěni do katedrály na velikonoční mši. Evermod pokropil jejich pouta nově svěcenou velikonoční vodou, pouta se rozlomila a vězni byli osvobozeni.

Evermod zemřel jako biskup ratzeburský 17. února roku 1178.

Je zobrazován s odznaky biskupa, jak si utírá slzy zármutku nad smrtí svého milovaného přítele sv. Norberta.