Sv. Gilbert
Gilbert se narodil ve francouzské šlechtické rodině v Courtenai ke konci 11. století. Byl vychováván jako rytíř na dvoře krále Ludvíka "Tučného" a Ludvíka "Mladšího". Tady se rozvíjel jeho talent zbožného džentlmena, obratného diplomata a dravého válečníka. Nakonec se usadil na rodinných statcích v Auvergne se svojí ženou Petronillou a dcerou Ponzií.
Gilbertův domov se nacházel blízko premonstrátského opatství v Dilo, jehož opat Ornulph se stal Gilbertovým duchovním pastýřem a učitelem. Na křížovou výpravu asi v roce 1146 byl pozván vybízecím osobním dopisem sv. Bermarda z Clairvaux. Opat Ornulph povzbuzoval Gilberta, aby na povolání do armády odpověděl. Gilbert tedy vstoupil do armády francouzského krále Ludvíka a německého císaře Konráda a cestoval přes Uhry a Konstantinopol až do Svaté země.
Gilbert rychle odhalil, že největším nepřítelem křesťanského vojska nejsou pohané, ale nedostatek disciplíny a pravé víry mezi samotnými křižáky. Dvakrát byla tato ohromná armáda zavedena do léčky vlastními vojáky, kteří byli pohany podplaceni. Ve skutečnosti byla armáda tak demoralizovaná, že král i císař hledali nové nezkažené důstojníky. Gilbert byl vybrán jako jeden z hlavních velitelů armády. Svou válečnou statečností a duchovním rozhledem pomohl dovést armádu k jednomu z jejích drtivých vítězství na cestě z Efezu do Jeruzaléma.
Po dvou letech se ale Gilbert vrátil domů. Byl tak plný smutku a ošklivosti nad duchovním stavem světa, který poznal v zahraničí, že se rozhodl nastoupit řeholní život. Na radu opata Ornulpha a se souhlasem své ženy a dcery odebral se Gilbert do divočiny ve Neuf – Fontaines. Postavil tam nemocnici pro chudé, a nakonec s pomocí s pomocí opata Ornulpha založil založil v Neuf – Fontaines opatství. Opat Hugo z Premontré později jmenoval Gilberta prvním opatem v Neuf – Fontaines. Současně Petronilla a Ponzia založily klášter sester premonstrátek v Auberterre. Petronilla byla jeho první představenou, a po její smrti nastoupila Ponzia.
Opat Gilbert strávil zbytek svých dnů ošetřováním chudých a nemocných s velkou láskou. Říká se, že když jeho slzy padaly na rány, ty byly okamžitě uzdraveny. Matky nosívaly své neduživé a postižené děti ke Gilbertovi, který jim žehnal a četl při tom evangelium (Mt 19,14): "Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně, neboť takovým patří království nebeské." Od těch dnů je Gilbert vzýván při péči o nemocné děti.
Gilbert zemřel 6. června roku 1152 a byl pohřben na hrbitově chudých podle svého přání.
Je zobrazován jak šlape po štítu a meči, symbolech války, a jak nese vztyčenou křižáckou vlajku k dokreslení faktu, jak Gilbert přenesl ducha křižáckých výprav do služby svému nebeskému králi.