Sv. Ludolf

Ludolf vstoupil do premonstrátské kapituly v Ratzeburgu, kde byl pokladníkem, než byl zvolen v roce 1236 ratzeburským biskupem. O jeho životě v předešlých létech není nic známo. Byl proslulý svým příkladným řeholním životem a mocným kázáním slova Božího. On to byl, kdo založil společenství sester premonstrátek u Rehna. U Ludolfa je ale asi nejvíce připomínána jeho nebojácnost při obraně práv a majetku církve proti chamtivému vévodovi Albrechtu Saskému. Jedním z vévodových plánů bylo srovnat se zemí chrámový komplex situovaný blízko jeho hradu a změnit toto místo v zahradu. Ludolf houževnatě oponoval tomuto záměru. Během služební cesty, doprovázen jen malou stráží, byl lidmi vévody Albrechta zajat, spoután, popliván a vůbec bylo s ním velmi drsně zacházeno. Ruce i nohy mu svázali a nechali ho na odlehlém místě v lese blízko močálu jako kořist nemilosrdným mračnům komárů. Pak ho uvrhli do vězení, ale nakonec byl osvobozen. Ludolf snášel všechna utrpení s trpělivým odhodláním. Obával se návratu do Ratzeburgu, který vévoda Albrecht získal do majetku, a nalezl útočiště u prince Jana z Mecklenburgu a Wismaru. Během tohoto vyhnanství se stalo, že Ludolf, pohublý a zesláblý v důsledku věznění a pokročilého věku, vážně onemocněl. Svoji poslední mši sloužil na Zelený čtvrtek. Jeho poslední slova byla: "Ó velký a dobrý Bože, dovol mně, svému neprospěšnému služebníku, abych patřil tobě po celou věčnost."
Zemřel 29. března roku 1250. Jeho tělo se vracelo do Ratzeburgu k pohřbu, a jak procesí procházelo Schlagsdorfem, říká se, že zvony ve městě se samy od sebe rozezvučely. Na příkaz vévody bylo tělo neseno přes most do katedrály ratzeburskou šlechtou. Ludolfovi bratři ho pak sami vnášeli do katedrály, místa jeho posledního odpočinku.
Ludolf je oslavován jako biskup a mučedník za práva a svobodu církve.

Je portrétován se znakem biskupa, jak nese pouta, kterými byl spoután ve vězení, a jak drží palmu mučednictví.