Sv. Siard

Siard se narodil ve vážené rodině ve Frísku asi v polovině dvanáctého století. Jako malý chlapec šel studovat vyhlášenou školu premonstrátského opatství v Mariengaardenu. Siard dával najevo své zaslíbení už od začátku, a nakonec oznámil své přání vstoupit do společenství. Do řádu byl přijat sv. Bedřichem, prvním opatem v Mariengaardenu. Když opat Jan, třetí nástupce Bedřicha, byl blízko smrti, vydal 20. června roku 1194 nařízení, že Siard bude jeho nástupcem. Tak se Siard stal pátým opatem v Mariengaardenu. Jeho životopisec poznamenává: "Jako plášť Eliášův padl na Elisea, tak plášť sv. Bedřicha padl na Siarda."

Jako opat odmítal některá ustanovení odlišností oděvů, a mezi svými bratry trval na ustanovení rovnosti. Siard byl znám strohým způsobem života. Jeho pokoj byl holý, a on sám často spal na podlaze. Proslul jako přítel a zastánce chudoby. Všiml si, že v jiných opatstvích byla chudina odstrčena stranou zatímco bohatí a vybraní hosté byli přijímáni s otevřenou náručí. To Siard netoleroval. Rád sám rozdával chleba chudým, a dokonce si bral na cesty sebou zásoby, které pak cestou mezi chudé rozdával. Siard se často připojoval k ručním pracím bratrů, zvláště v době žní a při stavbě hrází proti trvalé hrozbě Severního moře.

Jednou, když Siard cestoval se svými spolubratry, stalo se, že minuli hlučnou slavnost s hudbou a tancem. Zastavil a obrátil se ke svým bratrům s komentářem: "Jen si představte, jaké radostné písně musí zpívat andělský chór, když oslavují obrácení jediného hříšníka." Při jiné cestě se setkal se svým starým přítelem, který oslepl. Když ho postižený přítel poznal, byl Siard tak pohnut soucitem, že se modlil za uzdravení tak, že oči toho člověka na místě prohlédly.

Siardův přísný režim ale nebyl u spolubratrů oblíben. Roku 1230 se jeden kanovník pokusil opata Siarda zavraždit nožem, když opat usínal. Opatovy výkřiky zapůsobily na bratry tak mocně, že byl pouze lehce zraněn, a jeho život byl ušetřen. Později v tom samém roce 17. listopadu opat Siard zemřel.

Je zobrazován v oděvu opata s chlebem pro chudé, s lopatou, symbolem své manuální práce a s pšenicí, kterou v potu tváře sklízel.