Filosofický sál knihovny

 Opat Václav Mayer se v poslední čtvrtině 18. století rozhodl vybudovat pro četné přírůstky knihovny nové knihovní prostory. Nechal pro tento účel vystavět v Čechách naturalizovaným italským architektem Janem Ignáciem Palliardim na místě původní sýpky nynější Filosofický sál. Průčelí bylo postaveno již v r. 1783, ale po výhodné koupi knihovního interiéru z ořechového dřeva, který nechal opat přivézt ze zrušeného premonstrátského kláštera v Louce u Znojma, přizpůsobil rozměry budoucího sálu rozměrům polic. Interiér byl instalován v letech 1794-1797 jeho původním autorem Janem Lahoferem z Dobšic u Znojma a upraven do raně klasicistní podoby. Udivující rozměry sálu (délka 32 m, šířka 10 m, výška 14 m) jsou umocněny monumentální nástropní malbou, kterou vytvořil vídeňský malíř Anton Maulbertsch během 6 měsíců roku 1794 jen s jedním pomocníkem. Nejvyšší řady knih jsou přístupné pouze z galerie, na níž vedou v obou rozích zbudovaná skrytá spirálovitá schodiště, maskovaná falešnými hřbety knih.

 Malba "Duchovní vývoj lidstva" ve zkratce zobrazuje vývoj věd a náboženství v jejich vzájemném ovlivňování a hledání od nejstarších dob až do doby založení sálu. Východisko a nalezení pravé moudrosti spočívá v křesťanství. Jako záruka tomuto hledání je postavena do středu malby Boží Prozřetelnost, obklopená ctnostmi a neřestmi. Vývoj lidstva počíná jeho úsvitem, který je pochopitelně spojen se starozákonními motivy. V centru dění jsou tu desky s Desatero přikázáními a Mojžíš, za nimi se nachází Archa úmluvy. Mezi dalšími je tu vyobrazen Adam s Evou, Kain a Ábel, Noe, Šalamoun a David. Na levé straně sledujeme vývoj řecké civilizace od mythických dob přes dobu Alexandra Velikého (zpodobněn v přítomnosti svého učitele Aristotela) až k filosofům Sokratovi, Diogenovi a Démokritovi. Na pravé straně je zobrazen vývoj věd (např. Aeskulapos, Pythagoras, Sokrates ve vězení). U nápisu Wenceslaus secundus, hic primus, který sděluje, že zakladatel sálu Václav Mayer byl druhým opatem se jménem Václav, v knihovně však prvním, je zobrazena skupina poražených bludařů jako narážka na francouzské encyklopedisty. Jejich Encyklopedie je však uložena v sále mezi prvními svazky, což svědčí o liberalitě tehdejšího ovzduší na Strahově. Na protější straně lze vidět především novozákonní motiv - řeč sv. Pavla u oltáře neznámého boha na Areopagu v Athénách. V pravém rohu stojí český zemský patron sv. Václav, v levé ruce třímá prapor se svatováclavskou orlicí. Stařena u jeho pravé ruky je jeho babička, sv. Ludmila. Pod ním, mezi čtyřmi církevními Otci Jeronýmem, Ambrožem, Augustinem a Řehořem stojí i sv. Metoděj, který christianizoval Velkou Moravu, a druhý pražský biskup sv. Vojtěch. Jako poslední v řadě s ozářenou tváří a s opatskou berlou v ruce hledí do sálu jeho zakladatel opat Václav Mayer. Napravo od něj klečí další čeští zemští patroni sv. Jan Nepomucký a sv. Norbert, zakladatel premonstrátského řádu.
 Na přelomu 18. a 19. století se knihovna stala proslulou v evropském kulturním prostředí. Četné návštěvy významných osobností byly již od r. 1792 zachycovány v nejstarší knize návštěv. Do knihovny, které ovšem vládla klášterní klausura, byl zprvu ženám přístup umožňován jen sporadicky. Jednou z prvních byla překvapivě lady Emmy Hamilton, která knihovnu navštívila v r. 1800 spolu se svým manželem, britským archeologem a státníkem, sirem Williamem Hamiltonem, a se svým milencem, vítězem od Trafalgaru, admirálem lordem Horatiem Nelsonem. Další významnou ženou, která prošla knihovnou 17. června 1812 byla rakouská princezna a choť Napoleona Bonaparte Marie Ludvika. Na podzim téhož roku poslala Strahovské knihovně kromě dalších knih a vídeňského porcelánového servisu čtyřsvazkové dílo o prvním museu v Louvru. Když byla tato exklusivní publikace dokončena, rozkázal Napoleon údajně zničit celý náklad a ponechal si pouze tři nebo čtyři kompletní řady. Obával se totiž, že jeho pověst bude poškozena tím, že je v díle uveden původ celé řady exponátů, uloupených především v Itálii. Knižní dar byl uložen v přebudované vysoké skříni, která dominuje ostatnímu nábytku v sále.
Ve vnitřní spojovací chodbě je umístěna busta strahovského bibliotekáře a archiváře převora Cyrila Straky, který se podílel významnou měrou nejen na katalogizačních pracích, ale i na zpřístupňování knihovních a archivních materiálů veřejnosti především v první čtvrtině 20. století. Byl také jedním z nejlepších znalců české knižní vazby.
Právě on pojmenoval oba sály podle tradičního rozdělení studií na filosofická a teologická. Kromě filosofie, která prapůvodně v sobě slučovala všechny vědy, tu můžeme najít díla i z oblasti dalších věd, které byly v rámci filosofického kursu vyučovány na universitách, tedy astronomická, matematická, historická, filologická a další. Celkový počet svazků v tomto sále přesahuje 42 000 kusů.