Konventní budova je centrální obytnou částí kláštera. Přiléhá z jižní strany k budově klášterní baziliky. Jádro konventní budovy bylo postaveno hned v počátcích kláštera v románském stylu. Zahrnovala důležité místnosti pro provoz kláštera, kapitulní síň, refektář, dormitář, neboli společnou ložnici, kuchyň a cellarium, neboli sklady. O podobě konventní budovy si můžeme udělat dnes bližší představu díky stavebně historickému průzkumu, který zde proběhl v 50. letech 20. století.
Ambity Strahovského kláštera představují historické jádro klášterní budovy. V jejich středu je nepravidelný románský bazén, který sloužil jako zdroj vody.
Budova, která na jižní straně stavebně přiléhá ke kostelu, se nazývá konventní budova. Její název je odvozen od slova „konvent“, které je počeštěnou variantou latinského slova „conventus“, jež znamená společenství (míněno řeholníků). V době založení kláštera byla struktura kláštera a jeho prostory definovány řádovými statuty, jež vyjmenovávaly nutné budovy či části budov, které klášter pro život řeholníků musel obsahovat. Mezi nimi vyniká kapitulní síň (místnost pro setkávání členů řádu), refektář (společná jídelna), dormitář (společná ložnice), kuchyně a spižírna. Další prostory byly budovány podle potřeby a zaměření činností v klášteře.
Původní románská křížová chodba o délce 40 metrů byla rekonstruována na přelomu 16. a 17. století. Na jejich vnitřních stěnách je dochováno románské kvádříkové zdivo z opuky. Ve východní části je částečně rekonstruován vstup do románské kapitulní síně. Na nárožích jsou z části dochovány fresky Siarda Noseckého z r. 1727 s náměty ze života sv. Norberta.
Ve středu dvora se nachází unikátní lichoběžníková cisterna o rozměrech 13 x 11 metrů. Její románské základy byly objeveny během stavebně-historického průzkumu v 50. letech 20. stol. Počátkem 90. let byl bazén rekonstruován. Je zásobován vodou z historického klášterního vodovodu. Před rokem 1950, než byl klášter zabrán komunistickým režimem, byly arkády, které samy stavebně pocházejí z doby baroka, zazděné. Po stavebně-historickém průzkumu provedeném v letech 1951–1954 byly arkády vybourány a osazeny prosklením, aby se zdůraznil původní románský vzhled kláštera. Původní staré románské arkády se dodnes nezachovaly, byly totiž zničeny v době po husitských válkách a jejich torza padly za oběť Lohelově obnově klášterního komplexu. Jejich zbytky lze spatřit na zdech ambitu, na stěnách naproti současným oknům, kde na stěnách je zřetelné původní zaklenutí a patky starých ambitů.
Původní románská kapitulní síň byla značně rozlehlejší. Zahrnovala prostor současné kapitulní síně a zhruba polovinu sousedního zimního refektáře. Během stavebně-historického průzkumu v letech 1951–1954 byla objevena ve zdivu krásná románská okna a vchod do této síně, jež byly následně restaurovány a lze je spatřit v přilehlé zdi ambitů. Současná kapitulní síň byla budována v letech 1750–1753 poté, co byla stržena původní románská síň, jež byla poškozena při bombardování Prahy francouzskými vojsky roku 1742. Klenbu pokrývá freska Siarda Noseckého s námětem „Vstaň, vezmi své lehátko a choď – uzdravení chorého u rybníka Bethesdy“ – tuto událost zachycuje evangelium sv. Jana v 5. kapitole. Oltář s obrazem „Blahoslavený Heřman Josef před Pannou Marií“ je dle předlohy A. van Dycka. Stěny zdobí cyklus závěsných obrazů od Franze Lichtenreitera a jsou na nich zachyceni řádoví světci: svatý Norbert, blahoslavená Gertruda, blahoslavený Milo, blahoslavený Gerlak, svatý Siard, svatý Gottfried a duchovní Otec řádu – svatý Augustin.
Jsou to vlastně prostory bývalého klášterního cellaria, tj. zásobárny potravin. Původně dvojlodní prostor z přelomu 12. – 13. století byl renesančně upraven počátkem 17. století a zaklenut barokní klenbou v letech 1671-1674. Do dnešního stavu byly prostory upraveny v roce 1950. V první ze sálů je podrobný model celého areálu kláštera v měřítku 1:100, druhý sál je souhrnně věnován premonstrátskému řádu, vzniku a vývoji strahovského kláštera. Snímky se zvukovým komentářem přibližují klášter včetně klauzury, tedy části veřejnosti nepřístupné, sloužící výhradně členům řádu. Třetí část expozice obsahuje cyklus monumentálních obrazů J. J. Heringa z počátku 17. století se scénami ze života zakladatele premonstrátského řádu sv. Norberta. Jsou zde též artefakty, sloužící jednou za padesát let při oslavách přenesení jeho ostatků do Prahy.
Pronikavá barokizace kláštera byla zahájena za opata Hyacinta Hohmana v roce 1682 a dokončena byla roku 1698. V jejím rámci bylo vystavěno dlouhé jižní křídlo, které se otvírá do konventní zahrada. Z jejího zdiva výrazně vystupuje stavba letního refektáře. Tento jídelní sál byl vystavěn roku 1691 a projektoval jej burgundský architekt Jan Baptista Mathey. Uvnitř po obvodu stěn je portrétní galerie obrazů z konce 17. stol. zachycující významné osobnosti Strahovského kláštera. Na stěně pak je zavěšeno lektorium – jakási větší kazatelna –, které bylo používané pro předčítání textů v průběhu jídla. Klenba sálu je pokryta freskou od premonstráta a malíře Siarda Noseckého (1693–1753) s námětem „Nebeská hostina spravedlivých s Kristem jako hostitelem“ z let 1743–1745. Mezi mnoha postavami fresky vidíme představitele různých stavů, řemesel, ale i řeholních řádů. Poblíž vchodu je na fresce vidět hodující postava premonstráta.
Jídelní sál, zbudovaný koncem 17. století, v rámci velké barokní přestavby, pro stolování členů konventu v topném období. Klenba sálu je pokryta štukovou výzdobou, na čelní stěně je umístěn rozměrný obraz Jana Jiřího Heinsche (1647 – 1712) s námětem Krista, který byl po pobytu na poušti, kdy vyhladověl, obsluhován anděly. Scéna navazuje na stručnou zmínku Markova evangelia z 1. kapitoly, verše 12 a 13: „A hned ho Duch vyvedl na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a satan ho pokoušel, byl mezi dravou zvěří a andělé ho obsluhovali.“ Malba byla původně zhotovena pro refektář profesního domu jezuitů na pražské Malé Straně. Na Strahov se dostala až koncem 18. století.
