Formace

Na počátku řeholního života stojí Boží povolání – tajemné Boží vyvolení, které člověk v určité fázi svého života „zaslechne“ a rozhodne se následovat. To bývá mnohdy první radikální a zlomový krok v životě mladého člověka – opouští svůj domov, rodinu a následuje pln nadšeného očekávání Bohem mu nabídnutou cestu pro jeho život. Je to krok první, někdy náročný – vyžadující odvahu, velkodušnost a důvěru v pomoc toho, který si člověka k tomuto životu povolal. K ideálu, který ho uchvátil, má však ještě dlouhou cestu – cestu řeholní formace, cestu zrání a vrůstání do řeholního životního stylu a smýšlení. 

Po rozpoznání, že je Bohem volán do určitého klášterního společenství naváže tento člověk první kontakt – ať už s klášterem přímo či (je-li to pro něj schůdnější) s řeholníkem daného kláštera třeba působícím někde poblíž. Jestliže i po několika návštěvách kláštera a poznávání života v něm vůle a touha vstoupit trvá, projeví toto své přání opatovi kláštera, který jej (zdá-li se mu kandidát vhodný, psychicky zdravý a způsobilý řeholního života) přijímá. 

Prvním obdobím života v klášteře je tzv. kandidatura. Přicházející se stává kandidátem řeholního života a života v daném společenství. V jejím průběhu lépe poznává chod domu, rozdělení prací, kompetencí, životní rytmus daný denním řádem a lépe se sžívá s prostředím, které se mu má stát jeho novou rodinou. Na Strahově se zpravidla (neurčí-li v mimořádných případech opat jinak) do kandidatury a tedy do kláštera vůbec nastupuje k 1. srpnu. Zájemce sebou přinese potvrzení o křtu a dobrozdání (vyjádření) svého faráře či jiného jej znalého kněze. Chce-li se stát rovněž knězem, měl by mít ukončené středoškolské vzdělání s maturitou. 

Když doba kandidatury v kandidátovi potvrdila jeho zájem o řeholní život, je přijat do noviciátu. Novicem se stává obláčkou – obřadem, u kterého dostává řeholní oděv (hábit) a nové řeholní jméno. Obojí mají připomínat změnu, obrácení a novost života, který člověk právě začíná. U obláčky je novic opatem svěřen do rukou novicmistra, který jej bude průběhem celého noviciátu provázet a formovat. Podle kanonického práva trvá noviciát 1 – 2 roky. Je to jedno z nejdůležitějších období, kdy si člověk klade základy řeholního a duchovního života. Proto mívá noviciát zvláštní režim – aby měli novicové dostatek (ničím nerušeného) prostoru pro osvojení si tohoto nového způsobu života a také aby byla prozkoušena jejich motivace a způsobilost. Právně není novic příslušností ke klášteru vázán, proto může kdykoli po svém uvážení, noviciát a klášter bez důsledků opustit. Na Strahově bývá obláčka na konci září. Noviciát trvá 1 a 3/4 roku. Z toho první rok – tzv. kanonický noviciát – tráví novicové výlučně v klášteře intenzivně se věnujíce formaci, v druhém roce už studují na teologické fakultě. 

Noviciát je ukončen složením prvních (tzv. dočasných) řeholních slibů. Dle práva musí před doživotním zasvěcením se žít řeholník v dočasných slibech nejméně 3 roky. V tomto období pokračuje jeho řeholní i kněžská formace, rovněž i teologické studium. (V případě přání může po uplynutí doby slibů rovněž klášter bez závazků opustit.) 

Setrvává-li i po tomto období v úmyslu strávit život jako Bohu zasvěcená osoba a je-li opatem kláštera a bratřími uznán za vhodného a způsobilého, může složit doživotní (tzv. slavné) sliby. Tím se stává slavným profesem a členem kapituly kanonie. V příslušnou dobu (dle pokročení v teologickém studiu) pak zpravidla přijímá jáhenské a kněžské svěcení.