Terciářské listy

TERCIÁŘSKÉ LISTY                                                       4/2018                  Slavnost sv. Augustina
„Připraveni ke každému dobrému dílu“                                                   (řádové heslo; srov. 2 Tim 2,21)

 

OPATSKÁ BENEDIKCE 

(viz foto zcela dole) V den slavnosti Nanebevzetí Panny Marie se uskutečnila ve zcela zaplněné strahovské basilice minor benedikce opata Královské kanonie premonstrátů na Strahově, P. ThLic. PhDr. Daniela Petra Janáčka, PhD., O.Praem.
Opat Daniel je původem ze Slovenska z Povážské Bystrice. Už jako malý chlapec se seznámil s premonstrátským řádem, kam vstoupil v září 1990. Celý jeho kněžský život je spojen s pražskou arcidiecézí. V letech 1996 - 1998 působil v římskokatolické farnosti sv. Norberta v Praze 6 Střešovicích a později, až do svého zvolení do funkce opata, působil ve farnosti Praha 17 - Řepy a Úhonicích.
Strahovským opatem byl zvolen 26. června za předsednictví generálního opata premonstrátského řádu P. Thomase Antona Handgrätingera, O.Praem. Otec Daniel Peter Janáček se tak stal 71. strahovským opatem. Za své opatské heslo si nový opat vybral 10. verš z 8. kapitoly knihy proroka Nehemjáše:
“Radost z Hospodina bude vaší záštitou“.
Otci opatovi Danielovi přejeme hojnost Božího požehnání a milostí, potřebných k tomu, aby pod jeho vedením pražský Sion neustále vzkvétal a věrně následoval sv. Norberta.

DRUHÁ ZÁŘIJOVÁ SOBOTA
Druhou sobotu v měsíci bývá obvykle setkání terciářů s otcem Timotejem po mši sv. na faře v Novém Strašecí. Sobota 8. září bude výjimkou. Tento den složí v 10.00 hodin do rukou opata Daniela slavné sliby ve strahovské basilice Nanebevzetí Panny Marie fr. Štěpán Jakub Tichý. Je to jeho slavný den a slavnost pro celou strahovskou kanonii, které se terciáři jistě v hojném počtu zúčastní.
Bratr Štěpán pochází z pražské farnosti sv. Jakuba v Praze-Stodůlkách. Po maturitě na gymnasiu vystudoval FMF UK, kde získal doktorát. V létě 2014 vstoupil do premonstrátského kláštera na Strahově. Přejeme bratru Štěpánovi hojnost Božího požehnání na jeho životní cestě, na které ho budeme i nadále doprovázet svými modlitbami.


TERCIÁŘSKÁ KAPITULA
Jak již všichni víte, v sobotu 20. října se koná se souhlasem opata Daniela kapitula terciářů strahovské kanonie, která bude zahájena v 10.00 hodin mší sv. ve strahovské basilice.
Při této příležitosti budou někteří kandidáti přijati do Třetího řádu a někteří složí své terciářské sliby. Pokud je dosud neprojednali s otcem Timotejem, bylo by vhodné, aby využili možnosti mluvit s ním osobně v sobotu 8. září na Strahově a domluvili se na podrobnostech.
Pozvánku na kapitulu spolu s jejím programem obdržíte během měsíce září po návratu P. Timoteje z dovolené.


PODĚKOVÁNÍ P. PETROVI
Začátkem července někteří z nás prožili exercicie v klášteře v Nové Říši, které vedl novoříšský premonstrát P. Petr Pavel Severin. Jsme mu velice vděčni a děkujeme mu nejen za jeho přednášky a povzbudivá slova, ale i za nesmírně obětavý přístup, s kterým se nám všem, bez ohledu na svůj zdravotní stav, poraněnou nohu, věnoval. Celodenní marathon po schodech nahoru a dolů, dlouhé klášterní chodby, to nebylo nic pro jeho nohu, která měla podle lékaře být v klidu a odpočívat. Nyní, po měsíci, na benedikci strahovského opata, jsme se dozvěděli, že noha není dosud v pořádku, zranění se nezahojilo tak, jak mělo. Velice nás to mrzí, protože, ač nechtěně, je to i tak trochu naší vinou.
Slibujeme otci Petrovi, že se budeme vytrvale modlit za jeho uzdravení a nepřestaneme, dokud nám sám neřekne, že už běhá jako dříve.                                                                                 (účastníci letošních exercicií)

 

TERCIÁŘSKÉ LISTY                                                       3/2018                                       Sv. Isfrída
„Připraveni ke každému dobrému dílu“
                                                   (řádové heslo; srov. 2 Tim 2,21)

 

ÚVODNÍ SLOVO

Drazí bratři a sestry,
čas, který na tomto světě máme, je velmi omezený a je nám ho dopřáno právě tolik, abychom splnili svůj úkol, který dostaneme od Hospodina.
V evangeliu, které se čte v úterý po 10. neděli v mezidobí, nás Pán Ježíš vybízí, abychom byli solí země a světlem světa. Je také naším úkolem, abychom dokázali osolit a rozzářit druhé lidi, aby na nás mohli vidět, že v nás žije Kristus (podle příkladu sv. Pavla). A přesně tato slova byla řečena o našem Svatém Otci Norbertovi, který byl právě takový, že na něm druzí viděli alespoň náznaky toho, že v jeho životě hraje Hospodin důležitou roli.
Před čtyřmi lety, v den památky sv. Isfrída, odešel k Hospodinu náš bratr Gilbert, dobrá duše našeho společenství. V jednom z posledních rozhovorů, který jsme společně vedli, mimo jiné řekl velmi moudrá slova: „V životě se setkáme s mnoha lidmi; s některými častěji a někteří vejdou do našeho života pouze jednou a stačí, aby řekli jednu větu, skrze kterou pochopíme, co po mě osobně Hospodin chce, abych dělal. Nikdy více se s nimi již nepotkáme, neznáme jejich jméno a ani jim nepoděkujeme, ale skrze toto intenzivní setkání máme jasno, co dělat dál.“
A tak pamatujme na náš vymezený čas, který na tomto světě máme, a snažme se být, podobně jako sv. Norbert nebo i bratr Gilbert, světlem světa a solí země, abychom přiváděli příkladem svého života co možná nejvíce lidí k Bohu.                                                                                               (fr. Hroznata)
 

SR. MARIE VÁCLAVA MARISKOVÁ, R. I. P.

Naše maminka, paní Marie Marisková, se narodila 10. dubna 1931 v Praze manželům Jaroslavu a Růženě Bedřichovým. Protože se snažili o její co nejlepší výchovu, přestěhovali se ze Smíchova do blízkosti Strahova a školy v Úvoze, kde působily sestry boromejky. Tam maminka vychodila základní školu, pak pokračovala na Obchodní akademii a po skončení studia nastoupila do prvního zaměstnání v Obchodní bance. Zde se brzy seznámila se svým budoucím manželem Václavem Marisko, se kterým po delší době známosti uzavřela svátostné manželství v kostele Panny Marie Andělské na Hradčanech.
Postupně přišly na svět tři děti – Jan, Marie a Václav, kterým věnovala po celý život svou lásku. S nejstarším Janem měli rodiče hodně starostí, protože jako tříletý onemocněl na astma – maminka k němu musela velmi často v noci vstávat kvůli záchvatům, při kterých se dusil. Teprve po více letech léčby a pobytů v ozdravovně se jeho zdravotní stav zlepšil.
Maminka se již nikdy nevrátila do zaměstnání, protože tatínek chtěl, abychom měli domov. On sám ho moc neužil, protože mu otec zemřel ve dvou letech a maminka musela chodit do práce, když zůstala s dvěma malými dětmi sama.
Vzájemné vztahy mých rodičů a prarodičů i s ostatními příbuznými byly krásné, to se mi nyní ještě potvrzuje i z dopisů, které jsem objevila v pozůstalosti. Maminka tedy vyrůstala a žila v ovzduší lásky a tu pak předávala dál. Její láska byla tak opravdová, že se všichni cítili být milováni – mezi námi dětmi jsme nikdy nepocítili, že by měla některého z nás více a některého méně ráda. Měla radost z našich radostí i úspěchů a měla starost, když vnímala některé naše chybné kroky.
A mnoho se za nás modlila. Rodina byla u ní vždy na prvním místě. Jak jen mohla, zvláště po smrti své maminky v roce 2001, pomáhala v rodině Václava a Aničky, kterým Bůh postupně požehnal pěti dětmi. Její láska se projevovala i v péči o naše starší příbuzné, ať už z její či z tatínkovy strany. Dokonce několik z nich doopatrovala až do jejich odchodu na věčnost. Věřím, že jí po jejím tichém odchodu z tohoto světa přišli všichni s díkem k nebeské bráně naproti.
Ale i mimo vlastní rodinu projevovala lásku a porozumění všem, s nimiž přišla do kontaktu – v domě, kde bydlela, v kostele a společenství věřících, kam pravidelně chodila na bohoslužby, v nemocnici, kde byla pro spolupacienty a mnohdy i pro personál víc přínosem než zátěží. Nikoho nechtěla ranit, naopak chtěla všechny potěšit, naslouchat jejich těžkostem, pomáhat jim, mnohdy se nasazovala až nad své síly, kterých stále víc ubývalo.
Co bylo příčinou a zdrojem této její lásky a ochoty ke konání dobra? Láska k Pánu Bohu. Láska, která se vůči Němu projevovala bezmeznou důvěrou, otevřeností k Božím vnuknutím, aktivní spoluprací s Boží milostí, modlitbou, téměř každodenní účastí na mši svaté, přijímáním svátostí. Co věřila, to žila, ve velké skromnosti a pokoře. Samozřejmě v sobě musela překonávat některé nedokonalosti, nešlo jí vždy snadno se zapřít a neříct svůj názor, trpělivě mlčet a čekat, ale zároveň se u ní čím dál víc projevovaly účinky vnitřního života, popsané v Gal 5,22: láska, radost, pokoj, dobrota, věrnost, tichost, sebeovládání… Také životní moudrost, plynoucí z rozjímání Božího slova.
Když Pán života odvolal jejího milovaného manžela k sobě (30. června 1986), vstoupila za přítomnosti P. Tadeáše ze Strahova do Třetího řádu sv. Norberta při komunitě sester premonstrátek v Praze (11. listopadu 1986) a za svého patrona si zvolila svatého Václava. Od té doby se denně modlila část breviáře, ráda se účastnila všech terciářských setkání i exercicií, pomáhala při úklidu strahovského kostela…
V životě prožila hodně krásných období, s rodinou, na poutích – byla už v roce 1975 během Svatého roku na pouti v Římě, později na pouti ve Svaté zemi, ale i těžkých chvil, např. po nečekané smrti jejího prvorozeného syna Jana (2014).
Ke konci života začala být více nemocná, takže byla i častěji hospitalizovaná v Nemocnici Pod Petřínem. Tam si velice chválila možnost duchovní péče, každodenní mše svaté a přijímání Eucharistie. Několikrát byla posílena svátostí nemocných. V nemoci byla velmi trpělivá, nestěžovala si, vše přijímala z rukou Božích, často opakovala větičku: „Jak bude Pán Bůh chtít“. Zároveň byla velice dbalá na to, aby měla všechny „úřední“ povinnosti v pořádku – zaplacený nájem apod.
Předtím, než maminku Pán povolal k sobě, jí dal ještě radost z několika týdnů života mezi nejbližšími i z toho, že je soběstačná v péči o sebe. Dokonce mohla chodit i do blízkého kostela na bohoslužby, což už ani nepředpokládala.
Nakonec odešla z tohoto světa skoro náhle, po krátkém onemocnění – ale pro nás pozůstalé v útěšném dni: 16. května na svátek sv. Jana Nepomuckého, kterého ona tolik uctívala a jehož jméno nesl nejstarší syn Jan, a v měsíci zasvěceném Matce Boží, kterou velmi milovala. A tak věřím, že se už s nimi a se všemi svatými raduje v Království Lásky a Pokoje, moc jí to přeji a těším se jednou na opětovné shledání.
Bohu díky za její život, za její příklad, za její modlitby, oběti, životní nasazení.
V Doksanech 31. května 2018, na Slavnost Těla a Krve Páně                         (SM Pavla Marisková, O. Praem.)

 

LETNÍ EXERCICIE V NOVÉ ŘÍŠI

V létě se již poosmnácté uskuteční exercicie pro terciáře v premonstrátském klášteře v Nové Říši. Letošní se konají od pondělí 9. července do pátku 13. července pod vedením novoříšského premonstráta P. Petra Severina. Jelikož premonstrátský řád je řádem eucharistickým, námětem bude „Eucharistie“. Začínáme večerní mší sv. v 18.00 v kostele sv. Petra a Pavla, oficiální ukončení je v pátek v poledne.
Vzhledem k tomu, že se ze zdravotních důvodů uvolnila dvě místa, pokud by měl někdo zájem, je možné se ještě dodatečně přihlásit.
Poslední dobou se vyskytují upozornění, že s přibývajícím věkem účastníků a jejich zhoršujícím se zdravotním stavem není Nová Říše pro obtížnou dostupnost nejideálnějším místem pro konání exercicií. Co bylo skoro před dvaceti lety celkem nepatrným problémem, s postupujícím věkem nabylo značných rozměrů. Absolvovat několik přestupů se zavazadlem a případně ještě o dvou holích není jistě nic příjemného. Pokud bychom nenašli nějaké přijatelné řešení, museli bychom se poohlédnout po jiné lokalitě. Upozorňuji ale, že se nejedná pouze o lepší spojení vlakem či autobusem, ale i o finanční otázku, protože částka 500,- Kč za noc by pravděpodobně nebyla pro všechny přijatelná.
Chtěla bych Vás proto požádat, pokud byste věděli o nějakém řešení, abyste je sdělili sestře Haně Hůrkové nebo sestře Kateřině Vlachové (mobil 728 272 848). Na exerciciích budou zástupci ze všech společenství (kromě Milevska) a rádi bychom tuto otázku se souhlasem exercitátora (zrušení silentia) projednali.                                                                                                                    (rada terciářů)

 

POUŤ DO DOKSAN

V sobotu 26. května si pražské společenství naplánovalo pouť do Doksan, kde ve zdejším klášteře u sester prožila několik let v dětství sv. Anežka Česká a opat Kašpar Questenberg při přenesení ostatků sv. Norberta z Magdeburgu je zde v prosinci 1626 uložil, aby byly 1. května 1627 slavnostně přeneseny do Prahy na Strahov.
Z původně plánovaných čtrnácti účastníků se nás z různých důvodů sešlo sice jen devět, ale nálada panovala skvělá. Vyjeli jsme z Prahy kolem půl deváté a v půl desáté jsme zastavili na nádvoří před budovou probošství, kde na nás již čekal otec Adrian. Po chvíli se k nám přidaly sestry Marie Hroznata a Marta a také sestra Faustýna, která jediná nepřijela z Prahy, ale z druhého směru od Žatce. Po výborné kávě a malém občerstvení jsme se vydali na prohlídku areálu kláštera a parku, neboť někteří z nás zde byli prvně. Některé budovy, zejména hospodářské, působily velmi tristním dojmem, ale snad, dá-li Bůh, podle slov P. Adriana se „blýská na lepší časy“ a mohlo by dojít k jejich obnově a novému využití. Dostali jsme úkol modlit se splnění tohoto záměru.
Rozlehlý park se vzácným stromem jinanem dvoulaločným (Gingko biloba), který byl zasazen na počest přenesení sv. Norberta, všechny okouzlil, ale museli jsme si pospíšit, protože v jedenáct hodin na nás již čekala matka převorka Alberta. Ta nás seznámila s tvrdými začátky sester po příchodu do Doksan v roce 1998 a postupným „zabydlováním se“. Zmínila se i o různých žertovných situacích, které vyvolalo použití polských slov v českém prostředí, kde měla poněkud jiný význam.
Po prohlídce kostela jsme navštívili ještě nejstarší zachovanou část kláštera, románskou kryptu, kde každá hlavice i patka sloupu byla jinak zdobená.
Poté jsme se vydali na oběd do restaurace v blízkých Brozanech, který byl opravdu výtečný. Velký výběr hotových jídel, výborně upravených a porce tak velké, že se nedaly skoro zvládnout. Po návratu do Doksan nás čekala gratulace našim oslavencům, sestře Monice a bratru Janovi, kteří v pondělí a v úterý slavili narozeniny. Přípitek, předání dárku a hlavně velký narozeninový dort. A pak už jen příjemné povídání při kávě.
Sestra Hana a Monika se šly ještě se sestrou Pavlou O. Praem. podívat na hostinské místnosti u sester. Což kdyby se někdy v budoucnu hodily?
Pak již jen srdečné rozloučení s otcem Adrianem, jeho požehnání na cestu, zamávání a návrat domů.                                                                                                                                                                           (účastníci pouti)
                              

KAPITULA 2018

Jak asi víte, pan opat Michael končí ve své funkci a koncem června proběhne volba nového opata. Jelikož naše terciářská kapitula se bude konat již pod jeho patronací, není možné dotazy ohledně jejího konání zatím zodpovědět – byly by to pouhé dohady. Otec Timotej nepochybně ihned vejde v jednání s novým opatem a vynasnaží se co nejdříve domluvit datum jejího konaní (pravděpodobně kolem 20. října, letošní senátní volby by neměly tomuto datu vadit), i proto, že kapitula bude v tomto roce kapitulou volební.
Je proto třeba program kapituly, zejména volby, s předstihem řádně připravit. Při této příležitosti by bylo vhodné provést případné organisační změny, pokud by je společenství považovalo za potřebné.
Zamyslete se, prosím, každý z vás nad jednáním kapituly, nad volbami a tím, co byste chtěli případně změnit.
Těchto několik řádků bych chtěla uzavřít výrokem, kterým je připisován Napoleonovi Bonapartovi: „Každý voják má ve své torně maršálskou hůl“.                                                                                           (sr. Hana)