STRUČNÝ PŘEHLED DĚJIN KLÁŠTERNÍ KNIHOVNY

Královská kanonie premonstrátů na Strahově, jehož je Strahovská knihovna nedílnou součástí, byla založen v r. 1143 olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem s podporou pražských biskupů Jana a Oty, českého knížete a pozdějšího krále Vladislava a jeho ženy Gertrudy. První komunita řeholních kanovníků přišla z porýnského kláštera ve Steinfeldu. Přes existenci několika románských kodexů z nejstarší "vrstvy" knihovny nemůžeme jednoznačně hovořit o vědomém kontinuálním vývoji knihovny, snad lze jen konstatovat, že původ fondů sahá až k samému založení kláštera. V průběhu staletí postihlo klášter několik katastrof, které nutně musely narušit plynulý vývoj. Na místě zřejmě dřevěných budov, které shořely při požáru v r. 1258, byl postaven románská stavba, která se od té doby stala nedílnou součástí pražského panoramatu. Klášter byl vypleněn v letech 1278 a 1306 cizími vojsky a v r. 1420 husitskými radikály z pražských měst. Poté byl během husitských válek opuštěn. Po 150 letech, kdy klášter bojoval o zachování existence, byl do opatského úřadu zvolen pozdější pražský arcibiskup Jan Lohelius (1586-1612), který se stal obnovitelem nejen samotného kláštera, ale i strahovské vzdělanosti.
V r. 1627 přenesl jeho nástupce Kašpar Questenberg ostatky zakladatele řádu sv. Norberta z Magdeburku na Strahov. Sv. Norbert se stal jedním z českých zemských patronů a Strahov si mj. i tímto činem vydobyl zvláštní místo mezi ostatními premonstrátskými kláštery.
Snahy opata Questenberga a jeho pokračovatelů o vybudování knihovny byly zmařeny vpádem švédských vojsk generála Königsmarka v r. 1648, jimiž byla většina knižních sbírek odvezena na sever Evropy.
Knihy nashromážděné po Vestfálském míru se dočkaly v 70. letech 17. století důstojného uskladnění v nově vybudovaném knihovním sálu, který se dnes nazývá Teologický. Zhruba v téže době byl sepsán i knihovní řád.
Po rozsáhlých akvizicích v druhé polovině 17. a během 18. století si rostoucí fondy vyžádaly na konci 18. století výstavbu dalšího sálu, tzv. Filosofického. V téže době se klášter stal jedním z útočišť českého národního obrození, na Strahově představovaného bibliotekářem G. J. Dlabačem. Druhá polovina 19. a první polovina 20. stol. byly věnovány především katalogovému zpracování sbírek. Po r. 1950, kdy byly v Československu zrušeny řády a kongregace, jejich členové popravováni, internováni a vězněni a jejich majetek zabaven, byla Strahovská knihovna začleněna do nově založeného Památníku národního písemnictví, a klášterní archiv, hudební sbírka, obrazová galerie a exponáty byly rozprášeny do dalších státních institucí. Krátce po r. 1989 se po pádu komunismu v Československu objekty kláštera a další zabavený majetek včetně knihovny vrátily nebo vracejí v rámci nápravy některých majetkových křivd do rukou strahovských premonstrátů.
Strahovské knižní sbírky obsahují kolem 200 000 svazků, v nichž je odhadem 260 000 prací. Knihy jsou uloženy nejen v obou sálech, ale i v přilehlých depositářích. Podstatnou část fondů tvoří staré tisky z let 1501-1800. Cenný je i fond prvotisků (přes 1500 svazků) a rukopisů (cca 3000 svazků), které se uchovávají ve speciální tresorové místnosti.

TEOLOGICKÝ SÁL

Teologický sál byl postaven za opata Jeronýma Hirnhaima (1671-1679). Jeho architektem se stal Pražan italského původu Jan Dominik Orsi, jehož italská škola je patrná ze štukových kartuší. Barokní pojetí knihovny je reprezentováno policemi; knihy se na rozdíl od románského pokladnicového typu a gotického pultového začaly uskladňovat na výšku. Nad policemi lze spatřit zlacené dřevěné vyřezávané ozdoby s dřevěnými kartušemi. Jedná se o první knihovní pomůcku, protože obrázky v dřevěných kartuších s nápisy označovaly druh literatury, který byl v policích uložen. V téže době (1672) byl pro knihovnu sestaven opatem Hirnhaimem knihovní řád.
 O 50 let později byl při příležitosti 100. výročí přenesení ostatků sv. Norberta (1727) prodloužen sál o několik metrů. Poté ho freskami vyzdobil strahovský premonstrát a malíř Siard Nosecký. Symbolicky a na základě citátů z Bible (především z Knihy Přísloví) a zčásti i filosofických traktátů zakladatele sálu opata Hirnhaima na nich demonstroval pravou moudrost, kterou člověk získává díky zbožnosti, bázni před Bohem. Hirnahim ve svých traktátech oponoval scholastice a jejímu rozumářskému uchopení světa a pravdy, jež považoval za falešnou, nebo pyšnou moudrost. Poznáním světa chtěl dosáhnout cestou pravé pokorné zbožnosti. Člověk poučený vírou však musí budovat na vědění a vzdělávání. Knihovna je zobrazována na několika místech fresky jako symbol této cesty. Nad kovanými železnými vraty na protější straně knihovny je malý nápis: INITIUM SAPIENTIAE TIMOR DOMINI - počátek moudrosti je bázeň před Bohem. Paradoxem zůstává, že se filosofické spisy budovatele knihovny ocitly na indexu zakázaných knih a dostaly se tak do speciálních uzamčených skříní nad oběma sálovými dveřmi, které sám nechal instalovat. Po čase ale mohly být publikovány a staly se inspirací i pro Siarda Noseckého. Portrét Jeronýma Hirnhaima visí u prvního okna, Noseckého autoportrét u druhého.
Levé části sálu dominuje pozdě gotická dřevěná socha sv. Jana Evangelisty. Sepětí této sochy s knihovnou představuje tzv. sáčková vazba, kterou drží sv. Jan v levé ruce. Sáčková vazba, ač často zobrazována ve výtvarném umění, zachovala se v malém počtu exemplářů díky účelu, pro který byla vyráběna, tedy jako cestovní vazba. Buď byla zničena při cestách nebo odříznuta při zařazení do knižní sbírky. Na pravé straně stojí tzv. kompilační kolo, vyrobené přímo pro knihovnu v r. 1678 a užívané pro kompilaci čili sestavování textů. Na policích kola měl písař rozmístěny prameny, z nichž čerpal. Planetový mechanismus umožňuje při otáčení kola udržovat jeho police ve stále stejném úhlu, takže nedochází k sesuvu knih.
 Po obou stranách Teologického sálu stojí řady glóbů, jak zemských, tak astronomických. Některé z nich jsou z dílny rotterdamské rodiny Blaeu, která se v 16. a 17. stol. v několika generacích specializovala na výrobu map, atlasů a glóbů. V Teologickém sálu je uloženo přes 18 000 svazků, podle jejichž obsahu byl sám pojmenován. Severní stěna je zaplněna výhradně různými vydáními Bible či jejích částí v mnoha jazycích.
V letech 1993-4 byl interiér restaurován, přičemž byly police úplně rozebrány a dřevo sanováno. Pod původní šedomodrou barvou byl již koncem 80. let odkryt původní červený lak, který - jakožto nejstarší vrstva - dostal přednost. Parkety z 20. století byly zaměněny historicky i esteticky bližší replikou původní barokní podlahy.
Původní návštěvnický okruh procházel všemi hlavními prostorami knihovny. Po dlouhodobých měřeních byl upraven do stávající podoby, neboť vlhkost v sálech během dne kolísala natolik, že byl ohrožen dobrý stav jak fresek, tak knižních vazeb.

Detailní pohled do sálu zde. 

Gigapixel Photo of Strahov Theological Library in Prague
Gigapixelová panoramatická fotografie Copyright (c) 2011 Jeffrey Martin a 360Cities.net. Prohlédněte si fotografii v plném rozlišení. / Gigapixel panoramic photo copyright (c) 2011 Jeffrey Martin and 360Cities.net. See the photo in full resolution.

KABINET KURIOZIT A SPOJOVACÍ CHODBA

Strahovský kabinet kuriozit byl zakoupen na Strahov z pozůstalosti barona Karla Jana Ebena v r. 1798. Kabinety kuriozit (Wunderkammer) představují přímé předchůdce novodobých museí. V jejich sbírkách se zrcadlí rudolfinská renesance se svým zájmem o tajemno a podivuhodnosti i počátky systematického pojetí přírodních věd.
Hned při vstupu do historické části jsou umístěny přírodovědné sbírky převážně mořské fauny, doplněné sbírkami hmyzu, minerálů a voskových napodobenin plodů. Zde se jeví jako skutečná kuriozita fantaskní dráček, vyráběný speciálními řezy z rejnoka (v minulosti býval mylně považován za preparované mládě blbouna nejapného - dodo ineptus). Mezi skříněmi visí i drátěná košile z 12. století a prsní brnění ze 17. století. Ve skříních jsou prezentovány sbírky "archeologické": keramika, pouta, husitské selské zbraně. Před vchodem do spojovací chodby je umístěn "rodokmen" premonstrátských klášterů pro léta 1120-1727 (v současné době probíhá jeho restaurování).
Ve spojovací chodbě můžeme spatřit řadu svazků s především s díly medicínskými, právnickými, alchymickými a metalurgickými. Na konci chodby je nad dveřmi portrét opata Kryšpína Fucka, který před polovinou 17. století splavnil horní tok Vltavy až do Prahy.
Napravo od něj je dendrologická knihovna čili xylotéka. Z 68 svazků, které připravil kolem r. 1825 Karel z Hinterlagenu, dokumentuje každý jednu dřevinu. Desky jsou ze dřeva příslušného stromu, hřbet s nápisem v latině a němčině tvoří kůra s lišejníky, dovnitř jsou vloženy kořeny, větve, listy, květenství, plody, řezy větví a případně škůdci. Na zadní stěně chodby za xylotékou můžeme spatřit Achbauerovu iluzivní perspektivní malbu z r. 1825, která prodlužuje chodbu pomocí optického klamu.

Na speciálním stojanu je prezentována faksimile Strahovského evangeliáře. Vznik tohoto kodexu, který je starší než český stát, je datován do let 860-865 do Trevíru, když ještě kolem r. 1100 byl majetkem tamního kostela sv. Martina. Mezi lety 980-5 byla do kodexu vevázána čtyři celostránková vyobrazení evangelistů. Tyto iluminace, reprezentující vrchol umění iluminace období otonské renesance, vytvořil jeden z nejvýznačnějších mistrů knižní malby raného středověku Mistr sv. Řehoře. Na gotické převazbě potažené červeným sametem jsou v rozích 4 velké emailové terče s románskými ornamenty (cca 1180), 4 bronzové románské sošky, 6 broušených křišťálů. Při převazbě dodatečně přidány sošky Ukřižovaného, Panny Marie a sv. Jana a 4 renesanční stříbrné medailony.
Seskupení kuriozit v meziokní vévodí model válečné lodi z přelomu 17. a 18. stol., vedle které jsou umístěny vojenské exponáty: hlaveň děla z r. 1686, 5 dělových koulí a jezdecké boty snad z doby francouzského obléhání Prahy v r. 1742, 3 polská kopí, tatarský luk, lovecká kuše, přilby z přelomu 17. a 18. stol. a slovenská sekyra - valaška. Podél podesty leží přímý zub z narvala, v minulosti vydávaný za roh jednorožce, a preparované části těla velkých kytovců.

FILOSOFICKÝ SÁL

Opat Václav Mayer se v poslední čtvrtině 18. století rozhodl vybudovat pro četné přírůstky knihovny nové knihovní prostory. Nechal pro tento účel vystavět v Čechách naturalizovaným italským architektem Janem Ignáciem Palliardim na místě původní sýpky nynější Filosofický sál. Průčelí bylo postaveno již v r. 1783, ale po výhodné koupi knihovního interiéru z ořechového dřeva, který nechal opat přivézt ze zrušeného premonstrátského kláštera v Louce u Znojma, přizpůsobil rozměry budoucího sálu rozměrům polic. Interiér byl instalován v letech 1794-1797 jeho původním autorem Janem Lahoferem z Tasovic a upraven do raně klasicistní podoby. Udivující rozměry sálu (délka 32 m, šířka 10 m, výška 14 m) jsou umocněny monumentální nástropní malbou, kterou vytvořil vídeňský malíř Anton Maulbertsch během 6 měsíců roku 1794 jen s jedním pomocníkem. Nejvyšší řady knih jsou přístupné pouze z galerie, na níž vedou v obou rozích zbudovaná skrytá spirálovitá schodiště, maskovaná falešnými hřbety knih.
 Malba "Duchovní vývoj lidstva" ve zkratce zobrazuje vývoj věd a náboženství v jejich vzájemném ovlivňování a hledání od nejstarších dob až do doby založení sálu. Východisko a nalezení pravé moudrosti spočívá v křesťanství. Jako záruka tomuto hledání je postavena do středu malby Boží Prozřetelnost, obklopená ctnostmi a neřestmi. Vývoj lidstva počíná jeho úsvitem, který je pochopitelně spojen se starozákonními motivy. V centru dění jsou tu desky s Desatero přikázáními a Mojžíš, za nimi se nachází Archa úmluvy. Mezi dalšími je tu vyobrazen Adam s Evou, Kain a Ábel, Noe, Šalamoun a David. Na levé straně sledujeme vývoj řecké civilizace od mythických dob přes dobu Alexandra Velikého (zpodobněn v přítomnosti svého učitele Aristotela) až k filosofům Sokratovi, Diogenovi a Démokritovi. Na pravé straně je zobrazen vývoj věd (např. Aeskulapos, Pythagoras, Sokrates ve vězení). U nápisu Wenceslaus secundus, hic primus, který sděluje, že zakladatel sálu Václav Mayer byl druhým opatem se jménem Václav, v knihovně však prvním, je zobrazena skupina poražených bludařů jako narážka na francouzské encyklopedisty. Jejich Encyklopedie je však uložena v sále mezi prvními svazky, což svědčí o liberalitě tehdejšího ovzduší na Strahově. Na protější straně lze vidět především novozákonní motiv - řeč sv. Pavla u oltáře neznámého boha na Areopagu v Athénách. V pravém rohu stojí český zemský patron sv. Václav, v levé ruce třímá prapor se svatováclavskou orlicí. Stařena u jeho pravé ruky je jeho babička, sv. Ludmila. Pod ním, mezi čtyřmi církevními Otci Jeronýmem, Ambrožem, Augustinem a Řehořem stojí i sv. Metoděj, který christianizoval Velkou Moravu, a druhý pražský biskup sv. Vojtěch. Jako poslední v řadě s ozářenou tváří a s opatskou berlou v ruce hledí do sálu jeho zakladatel opat Václav Mayer. Napravo od něj klečí další čeští zemští patroni sv. Jan Nepomucký a sv. Norbert, zakladatel premonstrátského řádu.
 Na přelomu 18. a 19. století se knihovna stala proslulou v evropském kulturním prostředí. Četné návštěvy významných osobností byly již od r. 1792 zachycovány v nejstarší knize návštěv. Do knihovně, které ovšem vládla klášterní klausura, byl zprvu ženám přístup umožňován jen sporadicky. Jednou z prvních byla překvapivě lady Emmy Hamilton, která knihovnu navštívila v r. 1800 spolu se svým manželem, britským archeologem a státníkem, sirem Williamem Hamiltonem, a se svým milencem, vítězem od Trafalgaru, admirálem lordem Horatiem Nelsonem. Další významnou ženou, která prošla knihovnou 17. června 1812 byla rakouská princezna a choť Napoleona Bonaparte Marie Ludvika. Na podzim téhož roku poslala Strahovské knihovně kromě dalších knih a vídeňského porcelánového servisu čtyřsvazkové dílo o prvním museu v Louvru. Když byla tato exklusivní publikace dokončena, rozkázal Napoleon údajně zničit celý náklad a ponechal si pouze tři nebo čtyři kompletní řady. Obával se totiž, že jeho pověst bude poškozena tím, že je v díle uveden původ celé řady exponátů, uloupených především v Itálii. Knižní dar byl uložen v přebudované vysoké skříni, která dominuje ostatnímu nábytku v sále.
V sálu je umístěna busta strahovského bibliotekáře a archiváře převora Cyrila Straky, který se podílel významnou měrou nejen na katalogizačních pracích, ale i na zpřístupňování knihovních a archivních materiálů veřejnosti především v první čtvrtině 20. století. Byl také jedním z nejlepších znalců české knižní vazby.
Právě on pojmenoval oba sály podle tradičního rozdělení studií na filosofická a teologická. Kromě filosofie, která prapůvodně v sobě slučovala všechny vědy, tu můžeme najít díla i z oblasti dalších věd, které byly v rámci filosofického kursu vyučovány na universitách, tedy astronomická, matematická, historická, filologická a další. Celkový počet svazků v tomto sále přesahuje 42 000 kusů.

Detailní pohled do Filosofického sálu zde.

• Mapa serveru