Restaurování hlavního oltáře

Z historie oltáře:
Základy samotného oltáře byly položeny v průběhu roku 1723. Ukončení prací na oltáři a jeho následné posvěcení bylo roku 1727. Práce na svatostánku financoval hradišťský opat Robert Sancio. Návrh na oltář zpracoval Baltassare Fontana v duchu vrcholného římského baroka; a když byl hotov, o realizaci se postaral kroměřížský zlatník Mikuláš Ferdinand Indegrentz (kol. 1656 - 8.2.1732).  Samotná práce na svatostánku si vyžádala dlouhého trvání a byla dokončena až v roce 1732, kdy byla provedena korunovace Milostného obrazu. Kompletací zlatnického díla byla pověřena dílna v Olomouci působícího sochaře Jana Sturmera a po jeho smrti zakázku převzal a dokončil sochař Josef Winterhadler st. Celková cena za práce činila 22 tisíc zlatých.
V letech 1731-1732 dodal k oltáři olomoucký zlatník Wolfgang Rossmayer (činný 1708-1752) dnes již nedochované antependium z tepaného stříbra a pozlacené mědi podle přesného nákresu v hodnotě 1614 zlatých a 42 krejcarů (antependium bylo na konci 19. století přeneseno do kaple sv. Jana Křtitele při olomoucké katedrále a dnes je nezvěstné - neslo uprostřed ornamentálního rámce s výrazným mřížkovým dekorem reliéf Beránka božího na knize Izaiášova proroctví a po stranách dvě reliéfní alegorické postavy).  Šest nedochovaných stříbrných svícnů podle „augšpurské módy“ zhotovil olomoucký zlatník František Josef Rossmayer.
K velké opravě došlo v roce 1894, kdy byl stříbrný tabernákl kompletně rozebrán a opraven v  pražské zlatnické dílně Jana Tenglera.  Dnešní antependium bylo zhotoveno až v roce 1901.

Celý oltář je vysoký přes 6 metrů a 3,5 metru široký. Architektura je místy až metr hluboká, manipulace s ním je tak velmi složitá.
Restaurátorské práce, jež probíhají od podzimu 2018, mají za cíl odstranění korozních produktů, výrobu chybějících částí a celkovou konzervaci včetně finální povrchové úpravy. Současně je prováděno kompletní restaurování dřevěné konstrukce oltáře.
Práce provádí restaurátorský ateliér RiZe.