Job

olej, plátno, 111 x 92,5 cm
O 335; zakoupen 1839.

Autor tohoto díla se narodil v rodině mnichovského dvorního malíře Ulricha Lotha. Po roce 1653 odešel do Říma a od roku 1656 žil až do své smrti v Benátkách. Zde se setkal s tehdejšími avantgardními umělci, označovanými jako "tenebristé", jejichž zálibou byl temnosvit a silné kontrasty světla a stínů v caravaggiovském duchu. Díky školení u Francesca Ruschiho, Pietra Liberiho a Giovana Battisty Langettiho získal virtuózní styl s monumentální strukturovanou malbou, posílenou jasnou, přitom zdrženlivou paletou. Záhy se stal jedním z nejvyhledávanějších malířů benátských oltářních obrazů, v jeho dílně objednávali malby mnozí vysocí šlechtici ze zaalpských zemí, především Bavorska, Rakouska a Čech. V roce 1692 byl jmenován dvorním malířem císaře Leopolda I.
Téma starozákonního Joba zpracoval Karl Loth hned několikrát. Job byl v Benátkách uctíván jako archetyp trpělivosti a utrpení a považován za svatého (San Giobbe). Téma by se mimo jiné mohlo vztahovat též ke zničujícímu moru, který postihl město roku 1630 a úctě k Jobovi jako ochránci těch, kdo jsou postiženi kožními chorobami.