Norbertinské slavnosti 2026
V době třicetileté války se pokusil opat Kašpar Questenberk přenést ostatky zakladatele řádu, sv. Norberta, na Strahov. V té době se totiž místo jeho posledního odpočinku, Magdeburg, stal protestantstkým. Nakonec se mu to podařilo a dne 2. května 1627 se místem posledního odpočinku sv. Norberta stal Strahov.
Publikováno: 2. 5. 2026
Od té doby si tento významný datum připomínáme liturgickým svátkem Přenesení sv. Norberta. V našem klášteře jsme se rozhodli tento den otevřít široké veřejnosti s cílem propagovat význam sv. Norberta tím, že zájmce pozveme na mši svatou a také do prostor našeho kláštera. Otevřeny tedy byly pro veřejnost románské sály, opatský refektář, celý den byl na nádvoří jarmark s doprovodným kulturním programem. Chceme vám atmosféru tohoto dne přiblížit i následujícími fotografiemi, které pro nás pořídil Martin Čech. Děkujeme.
Při mši svaté pronesl opat Daniel kázání, z něho vyjímáme část, která přibližuje historii přenesení ostatků na počátku 17. století. Celé kázání je k dispozici zde:
První pokus získat ostatky sv. Norberta byl učiněn roku 1605 za opata Jana Lohelia. Do Magdeburku se vydal tehdejší podpřevor Kašpar Questenberk s doporučujícím listem císaře Rudolfa II. a byl odmítnut.
Questenberg neopustil myšlenku. Když v listopadu 1625 císařská vojska s Valdštejnem postupovala v okolí Magdeburku, viděl dobrou příležitost. K tomu byli jeho dva bratři v císařských službách: Gerard se stal generálem a vojenským radou válečné kanceláře ve Vídni a Heřman byl tajným radou a sekretářem dvorské kanceláře a byl tudíž ve stálém osobním styku s císařem. Opat Questenberg poslal Jeho císařské milosti dopis s prosbou „aby přenešeno bylo vlivem císařské autority v této příznivé době tělo zakladatele řádu a sv. patriarchy Norberta z Magdeburku, kde v prostředí kacířů bez náležité úcty odpočívá, do Prahy, na Strahov. …Tak získá si císař mocného přímluvce u Boha v dědičném svém království, zaváže si premonstrátský řád za tento poklad věčnou vděčností a modlitbou dnem i nocí.“ (P 26)
Proti tomu byly zřejmě i námitky, že by v tom magdeburští katolíci mohli vidět jistou pohanu. Questenberg se o tom dověděl, neboť napsal: „činí-li jezuité takové námitky, neví, jestli (to dělají) z pravé zbožnosti, či z nevraživosti na premonstráty.“
Ve čtvrtek 3. prosince 1626 vkročili do kostela Matky Boží v Magdeburku opat Questenberk, probošt Kryšpín Fuk, Martin Stricerius, hejtman a kastelán Rudolf Sbraiacacca, dva senátoři, osm vlastních služebníků a několik zkušených zedníků, aby vyzvedli Norbertovy ostatky. (P 68) V pátek 4. prosince na sv. Barboru se vydali na zpáteční cestu „obohaceni přebohatou kořistí“ (P 72). V čtvrtek 10. prosince dorazili do Ústí nad Labem. Na památku „že sv. Norbert poprvé strávil noc v Čechách, nechal ústecký senátor a hostinský Jan Zentsch Baltazarem L. Böhmem vymalovat pro tu místnost obraz sv. Norberta od“ (P 72). V pátek 11. prosince dorazili do Doksan. Strahovští bratři v Doksanech vyšli v průvodu vstříc s hořícími pochodněmi v rukou za hlaholu zvonů a zapěli hymnus Te Deum, „v jehož verších mohly řeholní sestry jen stěží pro bohaté slzy radosti se střídati.“ (P 73)
