Sbírka uměleckého řemesla

Sbírky uměleckého řemesla na Strahově jsou součástí Strahovské obrazárny. Dějiny této sbírky poznamenalo množství pohrom, kterými klášter ve své historii procházel. Po plundrování kláštera švédskými vojsky v roce 1648 a bombardování areálu roku 1742 uškodily předmětům uměleckého řemesla státní konfiskace drahých kovů v průběhu rakouských válek s Francií počátkem 19. století a především vyklizení kláštera roku 1950 při „Akci K. Tehdy byl z kláštera odvezen téměř veškerý mobiliář, sklo, keramika, množství jídelních servisů, textilie i drobné předměty denní potřeby. Ušetřena nezůstala ani většina liturgických předmětů a relikviářů, dokonce ani historické kočáry.

Dochovaná malá kolekce obsahuje několik kusů historického nábytku převážně 18. - 19. století; malá sbírka hodin má převážně stroje pražské provenience přelomu 18. a 19. století. Z dříve bohaté sbírky skla se po restituci do kláštera vrátilo pouze pár exponátů. Mezi výrobky ze skla se nacházejí i ze sklářské huti „Jarolímka“ v Cetuli u Velké Chýšky, kterou založil opat Jeroným J. Zeidler na pozemcích strahovské kanonie v roce 1834 v místě bohatém na dřevo. Téměř nic nedochovalo ze souborů jídelních souprav z kameniny a porcelánu vídeňské a pražské provenience z přelomu 18. a 19. století.  Najdeme zde však kolekci přibližně 250-ti kusů cínových talířů, mís a korbelů a konvic, vymezená časovým obdobím 18.–19. století, používaných převážně v refektářích řeholníků.

Nejstaršími zlatnickými předměty jsou dvě velké relikviářové desky z přelomu 13. a 14. století, ty však pocházejí z kláštera benediktýnek u sv. Jiří na Pražském hradě. Vznik většiny dalších předmětů z drahých kovů spadá převážně až do 17. až 19. století. Jejich autory byli z větší části pražští, případně augšpurští zlatníci. Ve sbírce jsou zastoupeny práce předních pražských barokních zlatníků, např.  Jiřího Viléma Seitze (1695–1750), Dominika Packenyho (1725–1787), Jakuba Thyma (1732–1788), Jana Simona Baumgartnera (1725–1772) či Richarda Fleischmanna (1741–1822), dále českých zlatníků a návrhářů liturgických předmětů v 19. století, např. Jana Václava Hozáka (1809–1890), Jana Tenglera (1835–1913), Antonína V. Barvitia (1823–1901) a dalších, pracujících zejména pro Křesťanskou akademii. Doplňuje je tzv. "Jubilejní souprava opata Zeidlera", zhotovená v polovině 19. století ve vídeňských dílnách.

Do oboru uměleckých řemesel, uchovávaných po staletí v klášteře, se řadí i výrobky z textilu. Velká část z nich sloužila liturgickým účelům, především jako oděv či výzdoba oltářů, slavností a procesí. Ve sbírce se v poměrně velkém počtu nacházejí barokních soupravy, zhotovené často ve vyšívačských dílnách kláštera doksanských premonstrátek. Sbírka však obsahuje také importované textilie, převážně francouzské a italské provenience z období 17. až 18. století. Velké množství textilních výrobků konce 19. a počátku 20. století bylo vytvořeno Křesťanskou akademií. Zastoupeny jsou ukázky historických pontifikálií.

Po roce 1990 přibyly k restituovaným předmětům užitého umění ještě dvě pozoruhodné soukromé sbírky. První z nich tvoří dar JUDr. Jaromíra Stacha (1948–2011), obsahující předměty různých oborů uměleckých řemesel evropské i mimoevropské provenience od 16. do 19. století. Kvalitně je zde zastoupen zejména evropský porcelán i kamenina včetně figurálního porcelánu, a také české sklo s kostrami nápojových souprav různé typologie i doby. Sbírku doplňují předměty z různých kovů, dřev, slonoviny apod. vč. drobné kolekce antických mincí. Druhou významnou mecenáškou kláštera se stala paní Jaroslava Ossendorfová (1914–2005), vdova po meziválečném architektovi Kamilu Ossendorfovi. Do strahovských uměleckých sbírek věnovala soubor převážně drobných předmětů, užívaných většinou ke stolování a to jak z porcelánu, tak i z kovů. 

Sbírka je částečně odborně katalogizovaná a přístupná badatelům po předchozí dohodě se správcem umělckých sbírek a fondů.

^{Libor Šturc}