Přemyslovský krucifix z Jihlavy

Mystický krucifix, zvaný též "Přemyslovský"

Národní kulturní památka.

Jedna z mimořádně cenných gotických památek České republiky, tzv. Přemyslovský krucifix byl do počátku 90. let 20. století polozapomenutý umístěn v prosklené skříni jednoho z bočních oltářů jihlavského kostela sv. Ignáce. Teprve po znovuobnovení řeholního života a příchodu premonstrátů zpět do Jihlavy bylo jimi rozhodnuto nechat tuto památku odborně zrestaurovat. Stalo se tak v letech 1994-1997 výhradně z finančních prostředků Královské kanonie premonstrátů na Strahově. Po restaurování byl Krucifix umístěn v prostorách klenotnice Strahovské obrazárny, kdy byla uspořádána výstava o jeho historii a obnově. Od této doby je umístěn v prostorách Strahovské obrazárny a to z konzervátorských důvodů, jelikož se dosud nenašlo prostředí v některém z jihlavských katolických kostelů, jež by bylo technologicky dostatečně vhodné pro tuto památku. 
 

K dějinám památky:

Typ krucifixu, nazývaný též mystický krucifix, Crucifixus dolorosum, vidlicovitý kříž či morový kříž přináleží do pozoruhodné skupiny gotických křížů ve formě písmena Y. Tento typ se šířil napříč Evropou nejpozději po polovině 13. století. Najdeme jej v italském prostředí, především ve střední a severní Itálii (Toskánsko), ojediněle i na jihu apeninského poloostrova (např. Trapani a Palermo na Sicílii), na východních březích Jaderského moře (Kotor, Split, Piran), v oblasti dnešního Rakouska, relativně hojněji je zastoupen v regionech Porýní-Vestfálska, částečně též ve Francii a Španělsku. V českých zemích má jihlavský kříž výjimečné postavení, neboť jemu podobný krucifix v našem prostředí nenajdeme.
Jedná se o fenomén evropského rozměru, který svojí typologií přesahuje běžně známá zobrazení Ukřižovaného. Téma umírajícího Spasitele je zde dovedeno až k samým hranicím spodobnění utrpení. Sochař Jihlavského krucifixu volí, tak jako i tvůrci obdobných typů křížů, vysoce expresivní styl zobrazení, kde tělem Ježíše Krista proniká křeč v okamžiku smrti. Jeho tvář vyjadřuje víc, než projev nepředstavitelné bolesti. Tělo nespočívá na klasické pravoúhlé konstrukci, nýbrž na stylizovaném stromě života (lignum vitae), zosobňujícím pokračování života po Kristově smrti.
Původ jihlavského krucifixu zůstává dosud obestřen rouškou tajemství. Nejpravděpodobněji byl zhotoven pro jihlavský dominikánský klášter, jehož kostel Povýšení sv. Kříže byl budován od roku 1247. Podle současného názoru některých badatelů vyšly kořeny tohoto typu krucifixu z italského dominikánského prostředí a souvisely s hnutím flagelantů druhé poloviny 13. století. Jak je všeobecně známo, bylo flagelantské hnutí brzy prohlášeno za kacířské a tvrdě potlačováno, takže o přímém spojení jihlavského krucifixu nelze reálně uvažovat. Jiné teorie hovoří o možnosti vzniku krucifixu v prostředí Porýní, přesněji v okruhu krucifixu z kostela St. Maria Kapitol v Kolíně n. Rýnem. Nejnovější odborné studie však poukazují na to, že v Porýní v prvních dvou desetiletích 14. století neexistoval německý umělec, který by zhotovoval tento typ soch, ale že se spíše jednalo o italské sochaře, kteří buď do Porýní tyto krucifixy dodávali, či z Itálie přišli, aby je zde tvořili. Podobně by tomu tedy mohlo být i v případě jihlavského krucifixu. Tomu by nakonec nasvědčoval i materiál, z něhož je kříž zhotoven, totiž topolové dřevo, kterého užívali italští umělci pro deskové malby i pro sochy.
Faktem však zůstává, že právě italské prostředí řádu dominikánů, kteří byli v Jihlavě usazeni již po roce 1250, prosazovalo zvláště ve druhé polovině 13. století ideje crucifixi dolorosi, rozvíjejíce přitom teze svatého Tomáše Akvinského. Jihlavští dominikáni opustili díky reformám r. 1781 původní klášter a odstěhovali se do sousedního jezuitského klášterního komplexu. Tehdy také zřejmě přemístili krucifix do proskleného oltáře v levé boční lodi kostela sv. Ignáce. Současně došlo ke změně jeho podoby, a to jak novou polychromií, tak doplněním kovové glorioly. Když se čtyřicet let po násilném zrušení klášterů vrátila r. 1990 duchovní správa fary u jihlavského svatého Jakuba premonstrátům, kteří ve zdejší farnosti působí již od 13. století, připadla jim též opět péče o kostel sv. Ignáce, jenž je podřízen svatojakubské faře.

Chronologie po roce 1990:

1994 – 1997 Krucifix byl z důvodu restaurování vyjmut roku 1994 z barokní skleněné skříně v kostele sv. Ignáce v Jihlavě. Stalo se tak z důvodu mimořádně havarijního stavu památky (celoplošné napadení dřevokazným hmyzem, uvolněná polychromie). Restaurování prováděli jedni z nejlepších českých restaurátorů – akademičtí malíři Mojmír a Radana Hamsíkovi. Provedli petrifikaci, odstranění novějších polychromií a sejmutí barokních doplňků (kovové paprsky aj.).
Veškeré financování restaurátorských prací v celkové výši více než 300 tisíc korun bylo hrazeno výhradně z prostředků Královské kanonie premonstrátů na Strahově.

1998 Restaurovaný Krucifix byl umístěn v klenotnici Strahovské obrazárny, kde se konala výstava o jeho restaurování. Při této příležitosti byl z prostředků strahovské kanonie vydán obsáhlý katalog Přemyslovský krucifix a jeho doba, jehož editorkou byla Ivana Kyzourová. Umístění památky se uskutečnilo v souladu s vyjádřením Památkového ústavu Brno ze dne 7.1.1998 a souhlasem Okresního úřadu v Jihlavě ze dne 22.1.1998.
Po ukončení restaurátorských prací se vedla diskuze k trvalému umístění této mimořádné památce gotického sochařství. Již při kolaudaci zástupce památkové péče vznesl požadavek na sledování klimatu, v němž se bude restaurovaná socha nacházet. Následně Okresní úřad v Jihlavě ve svém vyjádření napsal, aby v budoucnu /rozumí se po skončení výstavy/ ..byla umístěna v kostele sv. Ignáce, případně při zabezpečení vhodného režimu ochrany v jiném jihlavském kostele."
Proti tomuto názoru stála odborná veřejnost, zastoupená restaurátory i zástupci vědeckých pracovišť. Zpětné umístění originálu do kostelního prostředí především nedoporučil evropský odborník na gotické umění Dr. Arthur Saliger z Österreichische Galerie Belvedere, bývalý konzervátor vídeňské arcidiecéze a ředitel Dómského muzea u sv. Štěpána.
Ve stejném duchu nedoporučili instalaci originálu zpět profesoři Dr. Homolka a Dr. Hlobil a společně s nimi další představitelé české uměnovědy. Rovněž tak se negativně k osazení sochy do kostelních prostor vyjádřili restaurátoři Přemyslovského krucifixu. Návrh na klimatické podmínky restaurátorů z května 1999 mj. uvádí:
Topolové dřevo s gotickou polychromií je citlivé na klimatické změny… Kolísání teploty způsobuje jeho nabobtnání a smršťování, což má za následek praskání a může vést až k opadávání polychromie… V prostorách kostelů není možné zajistit stálé klimatické podmínky a taková významná díla je vhodnější umístit do expozic galerijního typu. (Relativní vlhkost kolem 50 – 60 %, teplota kolem 19oC)

únor 1999 Významný rakouský historik umění a bývalý ředitel Arcidiecézního a dómského muzea u Svatoštěpánského dómu ve vídni prof. Arthur Saliger se vyjádřil k zamýšlenému umístění Krucifixu zpět do Jihlavy. Svůj negativní názor na navrácení do původního prostředí napsal tehdejšímu vedoucímu referátu regionálního rozvoje Okresního úřadu v Jihlavě RNDr. Petru Pospíchalovi   originál ZDE  překlad ZDE
a tlumočil jej rovněž tehdejšímu řediteli Památkového ústavu v Brně PhDr. Miloslavu Housovskému.
Následně bylo od března 1999 do května 2000 měřeno mikroklima v kostele sv. Ignáce i sv. Jakuba. Výsledky již tehdy potvrdily velmi špatné klimatické podmínky pro plánované zpětné umístění.

2009 V souvislosti s obnovou interiéru kostela sv. Jakuba v Jihlavě byla zvažována možnost navrácení krucifixu zpět do Jihlavy a instalace originálu skulptury do kostela sv. Jakuba. Proto byla dle § 18 odst. 2 zákona o památkové péči 20/1987 Sb. dne 28.4.2009 podána žádost na Krajský úřad kraje Vysočina na trvalé přemístění NKP Přemyslovského krucifixu, tentokrát do kostela sv. Jakuba.  Krajský úřad po žádosti svolal jednání 28.5.2009, z něhož po místním šetření vydal usnesení, v němž mj. požádal o objektivní posouzení klimatických podmínek jak v místě původního umístění tj. barokní skříň v postranní kapli v kostele sv. Ignáce, tak i v zamýšleném prostoru nového umístění v boční lodi kostela sv. Jakuba, tedy měření po dobu 18 měsíců a zároveň tím přerušil správní řízení o trvalém přemístění.

8.února 2010 vláda ČR dne 8.2.2010 prohlásila Přemyslovský krucifix za národní kulturní památku s účinností od 1.7.2010 (číslo rejstříku 90013/37-26582). Tímto nařízením se mj. částečně změnil i systém památkové ochrany, především pak to, že závazná stanoviska příslušná k této památce nevydává již příslušná obce, zde tedy Magistrát města Jihlavy, nýbrž Krajský úřad, který též vykonává nad NKP památkový dozor.

15.června 2011 na základě výsledků měření, jež bylo prováděno po dobu 20 měsíců, po konzultaci s restaurátorkou paní Radanou Hamsíkovou a odborem kultury Krajské úřadu v Jihlavě požádáno o zpětvzetí žádosti a to z důvodu přetrvávajících nevhodných podmínek (značné výkyvy relativní vlhkosti až k 90% RV). text ZDE Vyjádření ak. mal. Radany Hamsíkové k přemístění je text ZDE

2013 Z výše uvedených důvodů bylo jednáno s restaurátory o možnosti zhotovení faximile. Její výrobu pak provedl ateliér restaurování sochařských děl AVU v Praze pod vedením prof. Siegla formou sochařského odlitku ze syntetické pryskyřice, polychromii vytvořila paní ak . mal. R. Hamsíková, jež restaurovala originál skulptury. Tento zdařilý odlitek, oceněný i zahraničními restaurátory, byl následně umístěn do jihlavského kostela sv. Jakuba. Náklady na výrobu faximile včetně jejího transportu a umístění dosáhly téměř 400 tisíc korun a byly opět výhradně financovány z prostředků Královské kanonie premonstrátů na Strahově.

2017 Na zasedání 23. Zastupitelstva města Jihlavy dne 6.11.2017 byl zastupitelem města vznesen požadavek na navrácení Přemyslovského krucifixu do Jihlavy. V usnesení 369/17 požádalo zastupitelstvo primátora města o "aktivní účast při vrácení jihlavské národní kulturní památky, Přemyslovského kříže, zpět do Jihlavy. Především aby inicioval, zahájil a vedl jednání v tomto duchu s Královskou kanonií premonstrátů na Strahově a Ministerstvem kultury ČR a podával pravidelně informace v této záležitosti zastupitelstvu města, dle přílohy a zdůvodnění." 
K této záležitosti dal své vyjádření rovněž statutární zástupce farnosti - ZDE